Nikdy bych nevěřila, že skrz svou hudební pouť zabřednu až do takových bohem zapomenutých dálek, že si jednoho ponurého dne vytyčím cestu k novogotickému chrámu Sacre Couer prožít dronové peklo v podání amerických kytarových katů Sunn O))).
Drone byl pro mě vždy zastřeným, a hlavně neznámým a špatně pochopitelným světem, do kterého jsem poprvé začala pronikat po poslechu alba Black One, které ve mně zanechalo nesmazatelný prožitek těžké a rdousivé temnoty. Není na místě se snažit vysvětlovat podstatu Sunn O))) a vůbec tématicky podobných projektů; kdo neprožije, ten nepochopí. A u živého vystoupení to platí snad tisícinásob…
Okolo osmé se před kostelem začaly scházet podivné existence. Šlo zde spatřit vše – od zlometalistů a potřeštěných gothiků, přes tvory s obrazem existencionální filosofie ve tváři až po poutníky, kteří do chrámu dotripovali ruku v ruce s konopnou bohyní zameditovat si s hlavou uvnitř reprobeden. Prodej špuntů do uší u vchodu předvídal, že relaxační rozjímání nás čekat rozhodně nebude. Uvnitř začal být chlad, mlha a prostředí zahalovala tísnivá nedotknutelná atmosféra.
Ve čtvrt na devět se stěny rozduněly pod rukama Petera Rehberga (Pita), který příjemným začátkem začal pomalu servírovat noisové kruťárny ve vysokých frekvencích bolestivé, v nepředvídatelných místech hrůzu nahánějící, v kakofonických pasážích nauzeatické… Je až zarážející, jak jedna bytost stojící v místě, kde obvykle bývají varhany, se svým laptopem a několika spektry laserových paprsků dokáže posluchače nehybně přibít do chladných zdí… Mám ráda extrémy, nicméně některé momenty hluboce přesahující mou subjektivně stanovenou hranici extrému v podobě neharmonického noisu byly přespříliš. Žel jak to vše bylo děsivé, toliko také fascinující; a má fascinace se vždy vzdmívá v místech, kde vzniká strach. Bylo to vše nesmírně rychlé a nabité energií, zahalované hrůzou z lekavých momentů. Nic tak silně na mě nikdy nepůsobilo. Nikdy…
Po několika minutách pauzy a sílící mlhy nastoupili všemi očekávaní drone/doom metaloví kati. Čekání se stalo roztěkané díky stírání rozdílu strachu a euforie, které se v některých pasážích zostřovaly, v jiných rozmazávaly. Jestliže jen poslech desky dokáže vyvolat tísnivý až mozkové meningy drásající pocit, pak okamžik přítomnosti v mlhou pohlceném kostele vštěpuje do výrazu tranz, na stříbrném podnosu přináší aperturu do jiných, smysly těžko uchopitelných dimenzí a rozprostírá mechanické vlnění v hloubkách přesahujících práh bolesti… Fyzicky destruktivní a neustojitelné, psychicky povznášející…
A žel i naprosto nepopsatelné, tak křehké a lehce zlomitelné… Každým okamžikem se na titěrném prahu vznášel rozpor kolapsu s duševním sátori, včetně myšlenky, zda tamní obskurní peklo nevzdát vždy ve chvíli, kdy jsem necítila zem. Zahalení v dronových, těžkých a pomalých úderech, ze kterých se rodily neuvěřitelné souzvuky chvějících se tónů ve zpětné vazbě, však bylo mnohonásobně silnější. Jakékoliv myšlenky zde neměly místo, zbyl jen dimenzionální tranz, absence pevné půdy pod nohama a dechberoucí vystoupení dvou v hábitech zahalených šílenců, kterým se na místě oltáře podařilo zrelativizovat čas do té míry, že jeho noisovým zpomalením docílili akcelerace. Prožitek rozumem nezachytitelný a silný natolik, že pronikal až do samotné podstaty člověka… Něco naprosto neuvěřitelného…
Bylo to příjemné i destruktivní zároveň. Konec však dokázali ustát snad jen ti největší psychopati. Nevím, kde jsem byla, v jiném světě, v jiných dimenzích, zastřené vnímání mi našeptávalo, že snad i v jiném čase. Byly to okamžiky, kdy se člověka staly středobody dosud nepopsaných rozměrů. Tehdy už jsem si řekla, že dál ani krok. Naráz se vše utichlo… Nadcházející ticho bylo ohlušující a já se ztratila ve svých pocitech. Konec.
Celé „metaterestrické vystoupení“ s sebou neslo dokonalou atmosféru, která se ve mně udržela i po následujících dnech. Nic tak silného jsem nikdy neviděla, neslyšela, a hlavně neprožila… Tahle hudba dokáže pochroumanou duši úplně rozložit na atomy, patologicky dohnat na dno fyzického ustání, aby pak zobrazila, jak vypadá psychedelická produkce DMT a rozplynutelné sátori. Kdo neviděl, nikdy neuvěří, kdo neprožil, nikdy nepochopí…
A já doufám, že tohle nebylo naposled.
Fotky pocházejí z http://www.freemusic.cz/clanky/6751-sunno-ve-fotografiich.html
