Samovznícení člověka
Zasláno kacatko na 7. duben 2007
Je to již pár let, co jsem poprvé slyšela o případech lidí, kteří sami vzpláli. Už tehdy mi to přišlo fascinující, ale až dnes jsem se rozhodla o tom něco napsat. Existuje mnoho teorií, proč dochází k samovznícení člověka, avšak žádné nejsou potvzeny. Věrný internet mi opět poskytl mnoho informací k tomuto tématu, takže přeji mnoho zábavy u čtení 
.
CO JE SAMOVZNÍCENÍ ČLOVĚKA?
Samovznícení člověka pochází z anglického Spontaneous Human Combustion. Jde o jev, kdy začne lidské tělo bez zjevné příčiny hořet. Zajímavostí je, že kromě těl obvykle nic jiného neshoří. Dokonce ani šaty obětí zůstanou nespáleny. Mnoho případů samovznícení člověka se pro jeho paranormalitu ani neuvádí, neboť tento jev odporuje jak chemickým, tak fyzikálním zákonům.
ZAZNAMENANÉ PŘÍPADY
Přesto o SHC existuje zhruba 300 případů.
- První případ se uskutečnil v roce 1613 v Anglii, kdy během spánku vzplanul tesař a jeho dítě, manželka byla pouze popálena a nehodu přežila.
- V roce 1774 byla šedesátiletá žena nalezena uhořelá s hlavou v krbu, ve kterém v době nehody nehořel oheň. Její dcera, která tělo své matky objevila prokázala, že tělo oběti stále hžnulo a v krbu byl rozteklý tuk.
- 25.5. 1989 došlo k případu samovznícení člověka pod širým nebem, když ridič automobilu vystoupil vykonat malou potřebu. Jeho manželka uvedla, že kolem muže se objevila modrá aura a on se skácel k zemi. Lékař konstatoval, že jedna z hýždí oběti nese známky elektrického výboje a vnitřní orgány jsou zuhelnatěné.
PŘÍČINA JEVU
- ALKOHOLISMUS
Dnes už ne tak rozšířeně, ale kdysi bylo hlavní příčinou samovznícení člověka požití velkého množství alkoholu. Nyní se tato teorie nebere vážně, neboť množství alkoholu, potřebné pro hoření lidských tkání by postiženou osobu daleko dřív usmrtilo toxickými účinky.
Touto teorií se nechal inspirovat Jules Verne ve své knize Patnáctiletý kapitán. Dokonce je známo, že i Charles Dickens se případy samovznícení člověka zabýval a použil jej ve svém románu Ponurý dům. Byl však za svou knihu silně kritizován jako šiřitel bludů a pověr.
- KNOTOVÁ TEORIE
Podle knotové teorie se lidské tělo chová jako svíčka a voskem je tuk oběti. Tato teorie je nejvíce přijímaná a nejvíce známá, neboť britská televize BBC roku 1989 vysílala pořad, kde byl proveden experiment na mrtvém zapáleném vepři. Vepř hořel po dobu 7 hodin, aniž by bylo ohněm napadeno sousední okolí. Tato teorie je přijatelná pro osoby vzplanuté v blízkosti krbu, avšak vzplanutí pod širým nebem vysvětlit nelze.
- ELEKTROSTATICKÉ JEVY
Velmi věrohodným vysvětlením pro samovzníecení je zapálení těla výbojem nashromažděného elektrostatického náboje. Bylo prokázáno, že chůzí po koberci ze syntetických materiálů se může člověk nabít elektrickým nábojem o napětí až několika tisíc voltů. Při dotyku s uzemněným elektrickým vodičem se pak náboj prudce vybije, někdy za vzniku elektrické jiskry.
Někteří výzkumníci se proto domnívají, že by takovou jiskrou nebo výbojem uvnitř těla mohlo dojít k zapálení hořlavých plynů, které máme všichni v trávicím traktu jako produkty trávení potravy.
Další badatelé mají zato, že takto nashromážděný náboj může působit elektrolýzou vody, které lidské tělo obsahuje kolem 70%. Vznikající vodík a kyslík jsou ideální směsí pro hoření (případně i výbuch) a jejich zapálením by se nastartoval proces hoření těla. Je zřejmé, že by k tomu muselo docházet jen zcela výjimečně, protože jinak by většina obyvatel, chodících občas po plastové podlaze či koberci musela již dávno skočit jako živá pochodeň.
- PYROTON
Americký „soukromý vědec“ Larry Arnold přišel s teorií doposud neznámé elementární částice, kterou nazval pyroton. Tato částice je prý součástí kosmických paprsků, které neustále dopadají na Zemi a stejně jako neutrino prolétnou organickým tělem téměř vždy bez jakékoliv interakce. V jistém nepatrném počtu případů však mohou po zásahu buněčného jádra nastartovat řetězovou reakci, které následně zničí celé tělo.
Tyto teorie jsou sice položeny na faktech, avšak nejsou experimentálně podloženy, proto záhada samovznícení člověka stále zůstává jednou z největších záhad; a kdoví, s čím novým přijde naše věda. Může se ale ujmout i teorie, že zvítězí parapsychologie a psychotronika, kterou žádný materialista a skeptik nikdy nepřijme.
Má psychotronická rada na závěr: Nesnažte se rozzhořet své tumo, neboli zvýšit vnitřní teplo. Nejste tibetští mniši, kteří přežívali kruté zimy v chladných jeskyních pouze s tenkou pokrývkou, popřípadě nazí. Může se stát, že z toho rozšíření cév ve svalech vzplanete .
MisfiT řekl
“Napadají mě jenom dvě: Samovznícení starosty Varšavy v roce 1546…”
z červenýho trpaslíka
kacatko řekl
Červený trpajzlík jde bohužel mimo mě
Skarda řekl
Hoř plamínku plápolej, tupou sílu udolej.
Miroslav Provod řekl
Miroslav Provod centrum11@volny.cz
Buňky versus kondenzátory + SHC
U kondenzátorů a buněk jsme zaznamenali v průběhu experimentů dosud nepublikované vlastnosti, které umožňují vysvětlit jevy označované dosud jako záhady, ale také nabízejí mnohá další řešení. Jelikož se v jejich znění promítají nepoužívané pojmy, pokusím se nové poznatky demonstrovat na třech přírodních úkazech.
Na buněčných membránách, stejně jako na elektrodách kondenzátorů, se samovolně transformují složky kosmické energie na elektrické napětí za předpokladu, že se nacházejí v energetickém přepětí. Vzájemným kontaktem aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v auru větší společnou a následně dochází k vyrovnání jejich energetických hodnot.
Budeme-li hodnotit lidské tělo ve smyslu uvedených nových poznatků, můžeme konstatovat, že biliony buněk jsou ve vzájemném kontaktu, jejich aury se překrývají, tedy celé tělo vykazuje společnou auru. Tento fenomén funguje nejen mezi buňkami lidského těla, ale také v elektronice. Počítačová paměť je složená z velkého množství miniaturních kondenzátorů, je schopna uchovat informaci ve formě 0 a 1 (0 = není náboj, 1 = je náboj). Můžeme tedy konstatovat, že lidské tělo a elektronika mají některé vlastnosti společné. Z toho vyplývá, že vlivem zvyšování napětí mohou vznikat poruchy nejen na buňkách lidského těla, ale také na elektronice (jednoduchými experimenty to lze prokázat).
Podle pracovního postupu, který uvádím v článku „Dowsing versus aura“ je snadné si ověřit reakce energetických složek vodních toků (aura, zóny, interzóny). Získáme tak představu o energii malých toků a snadněji se budeme orientovat v energetických vlastnostech velkých toků. Mám na mysli mořské proudy, kterých je velké množství a jejich průtok se pohybuje ve stovkách miliónů m3/sec, a lze předpokládat, že jsou v interakci s veletoky po celé Zemi. Golfský proud vytváří ohyby a meandry kde se nachází několikanásobné energetické zhuštění. V Sargasovém moři jsou to ještě víry o průměru až 300 km, sahající do hloubky 5 000 m, které dále navršují místní energetickou koncentraci. Tato místa lze považovat za kritická z hlediska dalšího energetického navýšení jinými zdroji, kterými mohou být bouřkové mraky, měsíc, planety i jiné zdroje. Rovněž ztráty letadel v této lokalitě mohou mít souvislost s energetickým přepětím.
Nadměrnou energii jedné ze zón Golfského mořského proudu, která ve tvaru obří válcovité slupky kopíruje východní pobřeží USA, lze prostřednictvím skupin velkokapacitních kondenzátorů uměle zvětšit a vytvořit tak pro organismy i veškerou elektroniku zničující bariéru. Mořských proudů je ale velké množství, to umožňuje stejnou bariéru vybudovat kdekoliv na Zemi. Použití tohoto poznatku lze využít také pro jiné účely.
Energetickým přepětím buněk lze také vysvětlit podivný jev, který nastal v ulicích hlavního města Nairobi 24. července 1956 v patnáct hodin. Asi dvě stovky mužů a žen tančilo na hlavní nairobské ulici. Tančící měli v obličeji žalostný výraz jako by se dali do tance z donucení. Nebylo možno s nimi komunikovat a nevnímali nikoho, kdo jim položil nějakou otázku. O hodinu později tančilo již dvacet tisíc mužů, žen a dětí. Do tance se postupně zapojilo asi padesát tisíc lidí v přesně vymezeném kruhu, jehož průměr činil tři a půl kilometru. Zdálo se, že nic nevnímají, ale udržovali mezi sebou asi metrové rozestupy a do nikoho nevráželi. Je zajímavé, že i starší lidé vydrželi taneční maratón celých pět hodin bez viditelné únavy. Pozdější výpovědi účastníků prokázaly, že se vůbec na nic nepamatují, jejich smysly byly zcela ochromeny, nefungovala jim paměť ani myšlení. Je pozoruhodné, že k tanci nehrála hudba, přesto všichni tanečníci drželi stejný rytmus.
Tanci v onom magickém kruhu však nepodlehli všichni, ale jen lidé, kteří měli v kapsách mince nebo jiné kovové předměty. Později si účastníci vybavovali pocit, že jejich tělo přijímá energii právě z kovů. Ve dvacet hodin vše skončilo, jako když utne, nikdo nebyl zraněn, nikdo nezemřel. Jde o velmi vzácný jev, který s některými odlišnými příznaky byl zaznamenán také o jarním slunovratu v Porýní roku 1374. Roku 1871 – 1878 v Savojsku vypukla epidemie posedlosti, v ženských klášterech se měnící v ďábelské třeštění. Příčinu těchto nepochopitelných událostí dosud nikdo nezjistil.
Z poznatků empirického výzkumu vyplývá vysvětlení i této záhadné události. Tancem postiženi lidé se nacházeli v energetickém prostoru města, který vykazoval větší energetické přepětí oproti optimálnímu napětí buněk. To způsobilo na buňkách (i mozkových) zvýšené napětí a následně poruchy myšlení. Pozoruhodné na této události je skutečnost, že ani staří lidé nepocítili únavu po pětihodinovém intenzivním pohybu. Neméně zajímavá je informace, že tanci podlehli jen lidé, kteří měli v kapsách kovové předměty. Tři velké časové odstupy od podobných událostí naznačují, že příčinou energetického přepětí by mohly být astronomické vlivy. Nepochybuji o tom, že podobné anomálie v prostoru aury lze rovněž vyvolat skupinami velkokapacitních kondenzátorů, které v daném prostoru vytvoří optimální zvýšené přepětí. Podobné zdravotní poruchy jsme při experimentování zaznamenali, ale z obavy poškození zdraví jsme pokusy přerušili. Skutečnost, že podobnou situaci nelze vyvolat u lidí, kteří nemají u sebe kovové předměty, nabádá k mnoha využitím. Bankovní lupiči obvykle kovové předměty u sebe mají, bankovní úředníci nikoliv, postačí stisknout spínač a lupiči nám do příjezdu policie ještě zatančí atd.
Další záhadný jev, který lze přičíst zónám kosmické energie je samovznícení lidských těl (SHC). Samovolné vznícení osob je pro seriozní badatele jeden z nejkontroverznějších jevů. Výraz samovznícení vyjadřuje způsob, kterým se lidské tělo dokáže vznítit bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Velice intenzivní neuvěřitelně lokalizovaný oheň promění v popel většinu lidského těla. V mnoha případech zůstává nedotčena některá část končetiny, jako např. noha. Rovněž některé části oděvu nebo okolní předměty zůstávají nepoškozeny. V přírodě neexistuje nic obdobného těmto požárům a doprovodné jevy se vysmívají zákonům fyziky a poznatkům medicíny. Někteří badatelé tento jev zdůvodňují „ knotovým efektem“. Zabalí tělo vepře do prostěradla a nechají jej celý den pomalu hořet. Přehlížejí skutečnost, že proces hoření v průběhu SHC je otázkou sekund a nikoliv hodin. Velké množství informací o tomto jevu je umístěno na internetu, proto jej nebudu dále rozvádět a omezím se pouze na hodnocení z hlediska našeho výzkumu.
Buněčné membrány vykazuji kapacitu (1µF/cm2), fungují tedy jako kondenzátor. Budeme-li na kondenzátoru postupně zvyšovat napětí překročením hodnoty, na kterou je dimenzován, dojde k proražení izolantu, v tom okamžiku se uvolní veškerá energie a kondenzátor je zničen. Stejný zhoubný proces probíhá současně i na bilionech buněk u člověka. Překročením energetické hodnoty, na kterou příroda buňky dimenzovala, buňky explodují stejně jako kondenzátory.
Uvádím tři odlišné jevy, které svým specifickým projevem potvrzují funkčnost dalších vlastností buněk i kondenzátorů. Budu potěšen, když některá výzkumná pracoviště nové poznatky využijí.
Duben 2008-04-04
Miroslav Provod