Kouzlo černobílé fotografie, rodící se v rudém šeru temné komory…
Ve vzduchu vládnoucí magická vůně vývojky…
Šepot ticha, závoj tajemna, niterné touhy a nevysloveného přání….
Pocit návratu v čase…
Pocit, kdy se před vámi zjeví okamžik, který jste kdysi prožili,
pocit, který zanechá hlubokou jizvu na vašem srdci,
pocit radosti z první vyvolané fotografie…
Černobílá fotografie není obrazem reality, jakou vídíme kolem sebe. Ale touží po vytvoření vlastního světa. Údolí světla , údolí jeho stínů.
Údolí, které našeptává o duši fotografa. O jeho prožitcích, myšlenkách, o jeho emocích.
Opravdové fotografování nezachycuje to, co je krásné, ale nalézá mystickou krásu v místech, kde byste ji nikdy nehledali…
Proč fotografujete? Proto, že vás to baví? Že vám to dělá potěšení?
Procházíte se v zahradách své duše. Z očí vám mohou kanout hořké slzy, vaše srdce může hřát radostí, přesto vždy přinesete byť jen okvětní lístky růže vašich myšlenek, vašich pocitů, aby spatřily světlo světa. Dáváte to, co ve vás je. Dáváte sílu jedinému okamžku, kterým jste už navždy oživili vzpomínku zhmotněnou na papíře.
Utíkáte od stereotypního života. Odlétáte do tajů a krás černobílých obrázků…
Pochopíte, že není jen černá a bílá, ale milióny odstínu šedi, které tlumeně působí na tlukot srdce a zvýrazňuje prožitek.
Cítíte tu sílu. Cítíte ji uvnitř sebe…
Kdo nezažil, nepochopí. Kdo zažil, nikdy nezapomene…
