Jistě znáte pojmy jako penicillium, aspergillus, či fusarium, a je snad zbytečné psát že se jedná o rody hub, které mají jednu kouzelnou vlastnost – vylučovat toxiny, které produkuje jejich metabolismus, a které zároveň slouží k jejich ochraně. Málokdo však ví, že tyto mycety ohrožují náš život a hlavně zdraví víc, než si mnoho lidí myslí. Že si tělo s nimi poradí samo? Kdeže. Že nám po požití potraviny, která obsahuje tyto mykotické organismy bude akorát špatně? Jak naivní. Není to tak dávno, kdy brala spousta lidí plísně na potravinách jako něco neškodného. Pamatuji si, když si na prvním stupni základní školy má spoluzačka otevřela totálně zelený jogurt, plíseň seškrábala a zbytek snědla. Když něco nejde vidět, neznamená to, že to tam není…! Jestli patříte mezi ty, kteří odmítají jíst dva dny starý chleba, protože už tam vidíte (zatím neviditelného) Kropidlovce černavého, zkoumáte vzorky jogurtu pod mikroskopem, měříte úhel nafouknutí konzervy a řadíte se mezi ty osoby s nadměrným stihomamem, kteří poctivě čtou tam i zpět složení všeho možného, pak si spolu nejen můžeme podat ruce, ale pro vás ( 
) jsem tady sepsala pár hlavních mycet, jejich mykotoxinů a toho, jaké mají na organismus účinky…
Předem však musím dodat, pokud očekáváte, že jen nafouklý kelímek jogurtu je špatný, tak musím upozornit, že tento charakterický znak ukáže pouze přítomnost baktérií, nikoli infekce či toxinů, a jestli dáte nejprve otestovat svému kolegovi, který vám neustále pije krev, masovou konzervu, abyste zjistili, zda neumřete na botulismus, může vás čekat zrada, že rozmilá Clostridia botulinum se můžou nacházet pouze v určité části potraviny, takže před použitím – pořádně promíchat 
Ale vzhledem k tomu, že tento fascinující mikrob vylučující botulotoxin není houba, nechám si ho zvlášť na samostatný článek. Možná si většina z vás ťuká na čelo, neboť v dnešní době mají mikrobiologové rozhodně jiné starosti než botulinová clostridia, které jsou díky přísnému dohledu velice vzácná, ale vymlouvejte někomu, že zrovna ON nepatří mezi to subdesetinné promile lidí, kteří se zařadí do procenta letality na toto velice působivé onemocnění…
Jak již bylo v úvodu řečeno, mykotoxiny jsou látky, které produkují zejména plísně. (Aby zde nedošlo ke stírání rozdílu mezi plísněmi a houbami, je třeba dodat, že plísně jsou mikroskopické vláknité houby.) Ne všechny plísně produkují toxiny (neplést s jedy), a také ne všechny mykotoxiny jsou člověku nebezpečné. Mezi toxinogenní řadíme víc jak 350 druhů, přičemž jedna plíseň může toxinů produkovat i víc. Plísně mají převážně saprofytickou funkci, takže krom rozkladu půdy, dřeva, rozkládají také kůži, orgány… Kdo by se domníval, že se jedná o novodobou záležitost, je na omylu. Už v 17. století se lidé potýkali s onemocněním zvaným ergotismus. Přes všechna magická, tajemná a čarodějnická obhajování se nejednalo o nic víc, než o první formu mykotoxikózy, za kterou se neskrývá obcování s ďáblem, nýbrž Claviceps purpurea, neboli Paličkovice nachová, která o řadu let později stála u zrodu synteticky vyrobeného LSD.
Vzhledem k tomu, že mykotoxiny a mykotoxikózy jsou tématem na kilometry stran, dál bych se věnovala jen třem hlavním rodům, které jsou v toxicitě na člověka nejvýznamnější, a to rody Arpergillus, Penicillium a Fusarium.
Mykotoxikózy jsou obecně rozdělovány do dvou druhů:
1) akutní – způsobují převážně křeče svalstva, špatné dýchání, a každý správný neurotoxin má ve svém popisu práce člověka silně poškodit a následně zabít.
o Kardiální beri beri (toxin citreovidirin)
Citreoviridin se řadí do rodu Penicillium, který se dostává do rýže, která následně zežloutne – „žlutá rýže“. Naštěstí je citreoviridin poměrně dobře fotolabilní, takže je zničen působením světla. Nemoc se projevuje vzestupnou paralýzou, arytmií, konečnou je srdce v diastole a následná zástava.
2) chronická – postupně zasahuje tkáně, orgány (játra, slezina, plíce), některé jsou silně karcinogenní, často mutagenní, u těhotných žen způsobuje poškození plodu
Rod ASPERGILLUS
Česky znám jako Kropidlák. Ne všechny, ale spousta druhů aspergií způsobují houbovité onemocnění aspergilózu.
Aflatoxiny
= difurankumariny; Aspergilllus flavus a Aspergillus parasiticus
Jestli jste se setkali při pojídání arašídů s několika hybridy tmavší barvy (vypadající jako spálené), hořčí chuti, a bez povšimnutí jste je do sebe naládovali, a vůbec vám nějaké hybridizované arašídy netrhají žíly, zaděláváte si tímto jednáním na hepatom. Aflatoxiny totiž VÝRAZNĚ ničí játra a to ne zrovna požitím větších dávek, stačí docela málo. Aflatoxiny se nacházejí zrovna v těchto potravinách – arašídy, kukuřice, skořápkové plody (pistácie, mandle, lískové oříšky).Vyskytují se také v některých kořeních a bohužel taky v mléku od infikovaných krav. Naštěstí je v dnešní době výzkum aflatoxinů v plném rozpuku Jedná se o jeden z mála typu toxinů, které dostaly nálepku „extrémně vysoká toxicita“. Neznamená to ale, že sníte pár plesnivých buráků a můžete se loučit s rodinou, průběh je pomalý a chronický, ale aflatoxiny se v játrech hromadí a od různých menších či větších jaterních potíží, přes záněty, může dojít až ke karcinogenezi. Aflatoxiny jsou nejen iniciátory, ale také promotory karcinogeneze.
Ochratoxiny
= Aspergillus ochraceus, také Penicillium vidiricatum, Penicillium verrucosum
V našich klimatických podmínkách se jedná o poměrně hojně rozšířený toxin, vyskytující se především na obilovinách typu ječmen, žito, oves, pšenice, rýže a kukuřice. Plísně, prodující tyto toxiny, jsou poměrně dobře odolné nižším teplotám, takže je nějaké 3-5°C nezastraší a vesele se romnožují i v době přezimování sklizně. Ochranotoxin A je velice nebezpečný cytoplazmatickým organelám, což se v praxi projeví narušováním základních metabolických funkcí, například tvorba energie. U ochratoxinů A byly také povrzeny imunotoxické, teratogenní a karcinogenní účinky, může dojít k akutní gastroenteritidě, toxická nefropatie (jako spousta mytokoxinů poškozují kromě jater hlavně ledviny), či poškozování imunity. Vzhledem k výskytu této plísně napadají zejména prasata, kuřata a krůty.
Avšak nelze házet všechny Aspergilly do jednoho pytle. Druhů tohoto rodu je nespočet a krom těch, které jsou toxické pro člověka, je spousta jich také prospěšných. Enzymy této plísně se využívají například při fermentaci potravin, například A. niger se používá při výrobě kyseliny citronové, A. sojae se používá pro výrobu kóji, což je výchozí materiál pro řadu fermentovaných sojových výrobků. V sóji je také výrazně podporován působením těchto mikroorganismů fytoestrogenní účinek.
Rod FUSARIUM
Jedná se o rod plísní, které pracují na tom principu, že se dostanou jako cizorodé látky do organismu, prostředí si přizpůsobí jako své vlastní, a když jim něco vadí, vypustí toxiny, aby přiotrávili organismus a vesele se rozmnožují dál. Jako spousta dalších plísní, i tuto najdeme na obilovinách. Významná je řada jejich toxinů, ale za nejvýznamnější považuji zealarenony, které způsobují „mutaci“ zvanou hyperestrogenismus.
Zealarenony
= laktony kyseliny b-resorcylové, Fusarium graminearum
Na jednu stranu jsou méně toxické než jiné mykotoxiny, na druhou stranu dokážou poměrně silně zamávat nedospělým organismem, neboť způsobují hyperestrogenismus. Nutno však dodat, že se jedná převážně o onemocnění, které ohrožuje hlavně dobytek, ale nemůže se vyloučit ani stejné působení na člověka. Jednou ze spekulativních hypotéz totiž je, že předčasná puberta mladých dívek, předčasný vývoj pohlavních sekundárních znaků se týká právě zealarenonů. Ač způsobuje řadu zánětů, karcinogenní není. Může však již vzniklý karcinom podpořit v růstu.
Trichotheceny
Pokud se vyskytnou na obilninách, většinou jsou doprovázeny výše zmiňovanými Zealarenony, takže toxikózy těchto plísní mají společnými symptomy. Trichotheceny způsobují onemocnění zvané Alimentární toxická aleukie. K napadení obilí těmito typy fusarií dochází, nechá-li se obilí přes zimu a sklidí až na jaře. Tyto druhy jsou totiž poměrně chladnomilné, a mykotoxiny vylučují už při -4°C. To bylo i příčinou epidemie této nemoci ve 40. letech na území SSSR. Zajímavostí je, že se mykotoxiny mohou dostat i skrze neporušenou pokožku a mít až nekrotizující účinky.
Vomitoxin
= deoxynivalenol
V popředí zájmu se také v poslední době stal vomitoxin, produkující spousty druh Fusarií. Napadá totiž převážně cereálie a patogenicky působí jak na zvířata, tak na lidi. Dále je to rýže, pohanka, pšenice, žito, kukuřice a další. Hlavní příznaky se projevují převážně v mozku, kde působí na příslušná centra a vyvolávají nechutenství, nauzeu a zvracení.
Rod PENICILLIUM
Česky Štětičkovec. Rod těchto plísní zná určitě každý. Nejvíc je v povědomí druh Penicillium notatum, znám jako penicilin, který je používán jako antibiotikum. Za (poměrně náhodný) objev této plísně dostal Alexandr Fleming roku 1945 Nobelovu cenu a zachránil tím miliony životů. Je pravda, že díky rezistenci baktérií byly izolovány nové a nové druhy ATB a to, co dřív penicilinem trvalo 2, 3 hodiny, dnes trvá týdny, přesto se stále používá a stále drží prvenství v léčbě bakteriálních onemocnění. Rod Penicillium je významný také v potravinářství a to při výrobě sýrů, například Penicillium camemberti při výrobě Camembertu, P. Glaucum k výrobě Gorgonzoly a další. Avšak i tento rod má ve svých druzích několik černých ovcí, které produkují jedovaté mykotoxiny, jejichž účinek může vést k patogenitě lidského organismu.
Patulin
Jedná se o toxin, který se vyskytuje především na ovoci, je to přesně ta hnědá část na jablkách, hruškách, hroznovém vínu, která se při zpracování vyškrabuje. Zrdojem tohoto mykotoxinu není vzduch, jak je obvyklé, nýbrž hmyz, či mechanické poškození. Patulin se vyšetřoval jako možné antibiotikum, ale jakmile se zjistilo, že krom antibiotických účinků má také karcinogenní účinky a dráždí trávicí trakt, velice rychle se od toho upustilo. Jedná se však o toxin, který je jako jeden z mála zničen při působení vysokých teplot. Neplatí to ale v přítomnosti kyselého prostředí, kdy je patulin schopen vydržet i 100°C.
Na závěr bych shrnula, že téměř všechny mykotoxiny z dlouhodobého hlediska poškozují játra, ledviny, negativně působí na imunitní systém, některé jsou, jak bylo uvedeno, potencionálně karcinogenní. Kromě poškození jater, trávicího traktu, poruch krevního oběhu, mohou některé být méně nebezpečné a způsobovat jen nevolnost, halucinace, či svalové křeče. Mykologie však nikdy nebyla příliš populární vědou, což mě samotnou celkem mrzí, vždy byla stíněna zajímavější a populárnější mikrobiologií, proto se nelze divit, že plísně na výrobkách mnoho lidí až tak neřeší, na rozdíl od bakterií či virů. Je ale třeba si uvědomit, že mykotoxikózy vždy byly, jsou a budou, jen se bohužel často úmyslně či neúmyslně skryjí za jiné diagnózy.
Není také náhodou, že se téměř všechny plísně, produkující toxiny nacházejí zrovna na obilí. Člověk si za to může víceméně sám, když začal šlechtit a geneticky upravovat. Smutné je zjištění, že je kvůli tomu 25% světových obilovin těmito plísněmi infikováno…
©Kathory
16. 11. 2008
