DMT: MOLEKULA DUŠE
Rick Strassman
Otazníky, jež visí nad příčinami záhad klinické smrti, vizí procházení tunely, tajemnými schodišti, či nevysvětlitelné „únosy mimozemšťany“, prožitky osvícení zahalené do šera mystiky, sužují lidstvo odnepaměti. Moderní doba přichází s řadou vysvětlení, ať už s materiální či spirituální podstatou. Kniha DMT: Molekula duše je jednou z cest, po které se čtenář může vydat, aby nalezl na všechny tyto otázky vědecky podložené odpovědi.
DMT je zkratka halucinogenu DiMethylTryptamin, což je jedno z nejsilnějších psychedelik, tedy látek, aktivně pozměňující vědomí. DMT je po tisíce let užíváno jako součást amazonského halucinogenního lektvaru ayahuasca. Spolu s dalšími halucinogeny jako psylocibin, jež je hlavní složkou „magických houbiček“, či legendární LSD, jen náhodou objeveno Albertem Hoffmanem, když zkoumal námelové alkaloidy jako účinek proti krvácivosti dělohy, tvoří jednu z hlavních rodin psychoaktivních látek – tryptaminy. Mezi tryptaminové sloučeniny patří také velice známý neurotransmitér serotonin nebo hormon melatonin, který je produkován epifýzou. Právě tato skutečnost a dlouholeté studium melatoninu navedla Kalifornského psychiatra Ricka Strassmana na myšlenku, zda je schopen mozek člověka DMT při určitých stavech a podmínkách syntetizovat a produkovat. Aby zjistil účinky DMT, provedl výzkum na 60 dobrovolnících, kterým nitrožilně podával DMT v různém množství, a porovnával je se stavy blízkými smrti či mystickými prožitky.
Ve své knize tak popisuje nejen průběh výzkumu a zážitky dobrovolníků, ale velkou část věnuje i velice zjednodušeným popisům biochemie a psychedelik v souvislosti s měnící se mysli člověka. Zahrnuje zde také úvahy nad psychedeliky jako velmi kontroverzní téma při jejich začlenění do psychoterapie, a zmiňuje i pohled na tyto látky z očí společnosti a médií.
DMT: Molekula duše je velice poutavým a dobrodružným příběhem, který s sebou nese svá zamyšlení nad otázkami, zda jsou psychedelika pro člověka opravdu nebezpečná, když se sama vyskytují v našem mozku. Je zde silně poukazován rozdíl mezi využitím a zneužitím drog a psychedelik, neboť se mnoho lidí domnívá, že psychedelické látky jen způsobují deracionalizaci mozku a mimo smyslové prožitky bez hlubšího významu. Avšak fakt přítomnosti psychedelik v mozku člověka, ať už tryptaminového rodu, jež je nastíněním možnosti odpovědí na duchovní osvícení, mystických prožitků a stavů blízkých smrti; či rodu fenetylaminového, jakožto náznak biochemického vysvětlení hypnagogických halucinací během spánku, je silným důkazem toho, že specifická funkce psychedelik v určitém množství udržuje hladinu mozku na správné vlně.
Využití psychedelik podle Ricka Strassmana je obrovské. Ať už začíná šamany, kteří pomocí psychedelik vykonávali různé rituály a budoucnost věštili z halucinací, přes africká náboženství užívající ibogain k dosahu kontaktu se zemřelými, přes Latinskou Ameriku a známou ayahuascu, používanou pro přístup k jiným světům, vstup do říše duchovního léčení pomocí kaktusu peyotl v Severní Americe, konče psychedelickou psychoterapii, využívanou věhlasnými psychiatry s pozitivními výsledky na diagnózách pacientů, či osobního využití pro rozvoj myšlení, fantasie a umělecké inspirace. Psychedelika však v očích neznalé, neinformované a médií ovlivněné společnosti, představují jednu z největších hrozeb pro společnost, a možná je to dobře. Věřím, že by se nerad opakoval případ z 60. let, kdy LSD pohltilo půlku světa a zneužití spolu s nekontrolováním požíváním tohoto psychedelika vedlo ke katastrofám, jež měly za následek spousty vražd, sebevražd a novorozence s vadami, či poškozenými chromozomy. Psychedelika tak byla postavena na okraj společnosti, její používání v terapeutických metodách, které dřív léčily pacienty s kompulzivně-obsedantní poruchou, bylo zakázáno a většině psychedelickým látkám byla vzata legalita.
Velkou kritiku dávám metodě, kterou Rick Strassman použil na hledání odpovědí pro jeho otázky, kterým se v průběhu celé knihy věnuje. Strassman podával nitrožilně exogenní DMT, aby se zaměřil na to endogenní. Účinek a rychlost nástupu prožitků byl takový, jaký očekával. DMT se dostalo do krve a mozku velice rychle a prudce, stejně jako rychle bylo odbouráno. Avšak chceme-li studovat spojitost DMT se stavy podobnými klinické smrti, prožitky osvícení a duševního blaha, musíme se zaměřit na praktickou syntézu a produkci DMT rovnou v epifýze. Tedy na proces, kdy se tryptofan, aminokyselina přijatá v potravinách, změní v těle na tryptamin a pomocí methyltransferáz připojí na tryptamin dvě methylové skupiny za vzniku čistého DiMethylTryptaminu = DMT. Tenhle proces a následná produkce vzniklé molekuly je pak dokonalým důkazem a vědecky podloženou odpovědí na otázku, která se v knize DMT: Molekula duše podrobně, avšak jednoduše a střízlivě, rozebírá.
DMT: Molekula duše je svým působivým obsahem, jednoduchostí při vysvětlování biochemických principů, a hlavně se zajímavými zamyšleními nad problémy týkající se psychedelik, lidského vědomí, dvou odlišných sfér pojetí reality, dobrou volbou pro ty, kteří si „záhady“ rádi vysvětlí racionálním logickým způsobem, a kteří se nedívají na psychedelika jako na drogy, ovlivňující mysl a znehodnocující kvalitu našeho života.
Článek byl publikován také na serveru: www.meredit.cz
