aneb Jak počítačová lama instaluje Linux… 
Nuže dobrá, dosti bylo deprese a nyní mezi lesy stínů prosvitne záblesk světla. Tento článek nebude vykříkem nesvazatelných emocí, ani nářkem utlačené hlíny pod tíhou kamenů. Nadcházející slova budou patřit jednomu velkému přerodu – instalaci a fungování Linuxu na mé work station.
Ubuntu, Kubuntu, KDE, GNOME, swap, sudo, *.deb… Pro paraortodoxní users pseudosystému Windows téměř neznámé pojmy. Nicméně bych se schovávala sama za sebou, kdybych neřekla, že jsem se mezi ně 8 let řadila také. A jako správný a typický uživatel tohoto systému jsem za dobu svého virtuálního (ne)fungování prohlédla přes zamlžená okýnka, a výhled, který se mi naskytl, mne zbavil mých pevných nervů, mé víry, že spravedlnost existuje, že každý problém musí mít své vysvětlení, a v neposlední řadě, a také té zásadní, mne zbavil poslední kapky trpělivosti, která se z jezírka zkušeností a problémů definitivně vypařila.
O změně systémů přemýšlím už tři roky, konkrétní myšlenka na Linux do mne vstoupila před rokem, kdy jsem poprvé měla možnost v jedné (už nevím které) distribuci pracovat.
Ještě než se rozjedu o tom, jak docházelo k postupné metamorfóze, co pro mě bylo nepřekonatelně obtížné, jaká překvapení se mi cestou naskytla, jak vypadá prostředí, ve kterém nyní kráčím ve své virtuální cestě, a jaký je na to vše můj názor, je nezbytně nutné říci, že jsem na počítače lama, technický talent mě opustil už při mé pouti za světlem světa a jediná věc, kterou spolehlivě a bravurně na pc ovládám, je zapnutí, zničení všeho, co prakticky ani teoreticky nejde, a následné vypnutí. Proto prosím, buďte ohleduplní k tomu, co zde budu psát, a hlavně k tomu, že mé názory budou naprosto zcestné, nelogické, místy až nesmyslné, paranormální, infantilní a neobjektivní.
Má pracovní stanice má tyto údaje: Compaq, rok výroby “raz dva”, 866MHz, 512MB RAM, 32MB grafická karta, největší možné rozlišení monitoru 1024×768 vykazující patřičné “blik-blik” 
, 60GB HDD, rozdělen na tři oddíly – 10GB systémové složky Windows ve FAT32, 45GB osobní data pod NTFS a 5GB zbylo pro zkušební systémy na horší chvíle.
SPUŠTĚNÍ LIVE DISTRIBUCE A INSTALACE SYSTÉMŮ
Nápad zkusit Linux je sice fajn, ale bez nějaké distribuce asi nepůjde, takže po delší úvaze, zda zvolit při mých počítačových (ne)znalostech Gentoo či Ubuntu, padla jasná volba na Ubuntu (verze 6.06). Zdlouhavý popis, jak jsem vrazila CD do mechaniky a nechala načíst linuxové jádro si nechám pro sebe a přejdu rovnou k věci.
Po spuštění Live CD mne přivítalo velmi sympatické prostředí GNOME. Hodní lišta, roztřízená do položek Aplikace, Místa a System přesně splnila mé potřeby přehlednosti a příjemná barva prostředí se mi strefila do mých estetických požadavků.
Bezduché plácání myší a nastavování, které stejně po restartu zmizí, mne zoufale nebaví, tak jsem přešla rovnou na ikonku Install a po hlavě se pustila do instalace systému. Kroky jako nastavit lokaci, jméno, čas mi nedělal problém, což se ovšem nedalo říci o kroků č. 5 a 6, které jsou pro mě je jedním velkým X i u Windoze. Dělení disků a nastavování oddílů je má noční můra, takže mi tyto kroky zabraly zhruba 2,5 hodiny. Nicméně jsem si přeci jen ten zkušební 5GB oddíl rozdělila na jeden disk o velikosti 4,5GB se souborovým systémem Ext3 a přípojným bodem /, a zbývajících 512MB jsem dala do Swap-linux s přípojným bodem /swap. Osobní data v NTFS a systémový disk pro Winy ve FAT32 jsem nechala jako /media. Už jen následoval formát dvou nových oddílů a spuštění samotné instalace končící restartem.
(Tyto obrázky jsou pouze ilustrační, já si sice vlastní průběh vyfotila, ale nedošlo mi, že v tom Live CD asi nezůstanou 
).
VERZE UBUNTU
Po instalaci Ubuntu 6.06 jsem v prostředí GNOME už vlastně mohla bez problému pracovat. Překvapila mě jednoduchost a velmi dobrá přehlednost, která se s Windows vůbec nedá srovnávat, balíček už nainstalovaných všech potřebných programů za mě udělal práci, kterou bych ve Windows zabila minimálně celým dnem. Neskonale mě potěšil způsob získávání nových aplikací, ovladačů a kodeků skrytý pod aplikací Synaptic, kde jedním klikem vyhledám a jedním klikem nainstaluji vše, co potřebuji. Synaptic najde téměř vše, co běžný a nenáročný uživatel potřebuje. Také se dají aplikace, udělátka a zlepšovátka stáhnout z netu ve formátu tar.bz či tar.gz, ale extrahování a jejich kompilace je mi zatím neznámá. Také jsem se dostala do křížku i formátem aplikací *.deb, které se dají nainstalovat velmi jednoduše při rozkliknutí možností a označení položky install anebo přes terminál příkazem “sudo dpkg -i filename.deb”.
Jelikož je verze Ubuntu 6.06 velmi zastaralá, byla jsem nucena si sehnat poslední verzi. Ale bohužel instalace Ubuntu 6.10, 7.04 ani Kubuntu 7.04 se nepodařila. Najelo sice linuxové jádro, ale buď následoval, mně dosud neznámý, příkaz “initramfs” (kdo by mi byl ochoten vysvětlit, co to je, budu neskonale ráda ), nebo prázdná obrazovka. Asi po třech dnech (nevím jak), přeci jen verze 6.10 najela a pomocí aktualizace přes síť, byla předělána na 7.04, kterou používám doteď.
NASTAVENÍ PROSTŘEDÍ a ÚPRAVY
Zaslechla jsem něco o prostředí KDE, takže jsem ho nainstalovala přes Synaptic a nastavila jako implicitní sezení. Tady mě ovšem jedna věc nemálo zklamala. Dokonalá přehlednost lišt v prostředí GNOME zde byla vyřešena dvěma ikonami, které měly vše naházené nepřehledně v sobě. Takže jsem si to aspoň trošku přizpůsobila svým potřebám, hlavní panel přesunula nahoru, dolů dala okno spuštěných úloh, na levou stranu dala multifční panel a napravou udělátka pro plochu, kde jsem nastavila pomocí aplikací Superkaramba a gDesklets, stažené v Synaptiku. Používám docker na nejčastěji používané aplikace a hodiny. Možností je samozřejmě více – applet pro monitorování systému, ukazatel počasí, instalace themes, kontola wifi připojení nebo informátor nových zpráv emailu, atd atd… Ale abych KDE nekřivdila, tak i přes ty špatně vyřešené položky v panelech, bych se do GNOME zpátky nevrátila. Naprosto mě rozložil poskakující obrázek u kurzoru při spuštění nějaké aplikace . Ale samozřejmě to není hlavní důvod, proč mě KDE oslovilo. Aplikace, určené pro KDE, jsou opravdu geniální a možnosti nastavení prostředí jsou neomezené.
Velmi důležitou věcí pro mě bylo nastavení audiálních a vizuálních kodeků, protože jsem nedokázala spustit ani hudbu ani video. Tady bohužel nenapíšu více, protože si vůbec nepamatuji a hlavně neuvědomuji, jak jsem to zprovoznila. Intuitivní klikání po Synapticu všude možně nakonec spustilo jak mp3, tak i video formáty.
Nejdůležitějším a hlavně nejpotřebnějším nastavením, které jsem udělala až naposledy, bylo zprovoznit možnost zápisu na NTFS, protože bez toho bych musela zpátky přejít na Windows, vzhledem k tomu, že oddíl pod NTFS je hlavním diskovým zdrojem celé mé work station. Přes Synaptic jsem si stáhla ovladač ntfs-config a v Systému jsem v položce Nástroj pro nastavení podpory zápisu na oddíly NTFS jsem dala možnost povolit.
APLIKACE, KTERÉ NEJČASTĚJI POUŽÍVÁM
Internetový komunikátor – Asi jako první a hlavní aplikaci zde musím zmínit Kopete, se kterým jsem měla největší problémy při nastavování a správné funkci. Odmítly se mi zobrazit kontakty, když už ano, tak mě všichni uživatelé viděli offline a vzhled taky nic moc. Nyní už Kopete používám v plné fukčnosti a se spokojeností vzhledu. Je to víceprotokolová aplikace, proto jako hlavní plus považuji splynutí ICQ i Jabber protokolů, jež oba používám, v jedné aplikaci.
Dalšími kecálky jsou aplikace jako PSI či SIM, ale PSI je pouze jednoprotokolová aplikace a přes SIM nejsem schopna fungovat, i když tato aplikace rozhodně stojí za zmínku.
Přehrávač hudby – tak v téhle kategorii na mě nejvíce zapůsobila aplikace Amarok, která by mohla konkurovat applovské aplikaci, kterou na svých winech už poměrně dlouho používám – iTunes. Amarok je řešen poměrně profesionálně a velkou výhodou je zobrazování informací o artistech a textů skladeb. Amarok také spolupracuje s last.fm. Jedinou nevýhodu snad považuji špatné řešení playlistů a málo možností filtrování hudby, která se nachází na levé straně pouze výpisem artistů.
Grafika - Poměrně hodně pracuji s fotkami a perfektní programy na jejich úpravu a úschovu jsou pro mě samozřejmostí. Na windows jsem využívala Photoshop, zde na Ubuntu používám GIMP, se kterým jsem se ještě nedokázala ztotožnit . V mnoha věcech a fcích má docela navrch nad Photoshopem, ale bohužel má pár nedostatků. Jen kvůli perfektnosti Photoshopu se přepínám i do Windows.
Pro úschovu fotek používám DigiKam, která mi svými funkcemi plně vyhovuje. Zobrazí fotografie dle alb, jsou zobrazeny v miniaturách s náhledem vlastností, a možnosti uprav.
Aplikací je spousty, ale je zbytečné je všechny vypisovat.
——-
Jediné dva nedostatky, které jsem vypozorovala, že mi v Linuxu chybí, ale dokáži se bez nich obejít, je komunikační klient podobný jako windowsácká Miranda a lépe vyřešené rozlišení, protože v 1024×768 mám obrovská okna a ikony, a jako zastánce maličkých komponentů mi jde tohle docela proti srsti.
Na závěr bych chtěla říct, že mě Linux velmi mile překvapil a jakožto free systém s veškterými free aplikacemi, které jsou víc než perfektní, mu nesahají placené Windows s obrovskou spoustou placených programů, ani po kotníky. Opravdu hodně mě těší, že existují lidé, kteří se dobrovolně zabývají Linuxem, vymýšlí pro něj nové věci a rozvíjí ho. Tak kvalitní práceschopný systém, navíc naprosto zdarma, si zaslouží daleko lepší pověst, než o něm koluje.
Instalace antivirů, antispywarů, firewallů, řešení nevysvětlitelných problémů, nestability, bezdůvodných restartů a podobných otravin, patřící k windows už pro mě skončily, a nyní používám Linux jako svůj hlavní systém. Jen do budoucna určitě budu muset vyřešit zvětšení 5GB systémového místa.
—–
Na úplný závěr bych chtěla poděkovat přátelům D., který mi poskytl Ubuntu, a V. a M. kteří se mnou měli trpělivost při pomoci a řešení mých trapných problémů .
