Siddhártha Gautama a Buddhovo učení

    Když se dnes vyřkne slovo Buddha, mnoho lidí si jej spojí s neobvyklou malou soškou či nějakým mýtem z daleké minulosti. Některým se může také zdát, že se jedná o nějakou doktrínu, vyšlou z módy, pochopitelnou pouze pro prehistorické myšlení.

   Avšak hlubší analýza znalců vypovídá o Buddhově učení jako učení o zničení bolesti, a bolest není stará ani nová, je to zlo, které vždy útočí na člověka, a tato obvyklá věčná slabost nás k lidem, kteří hasili žízeň slovy Osvíceného, velice přibližuje.

   S Buddhismem je velice silně spjato jméno prince Siddhárthy Gautamy…

   Psal se rok 621 př. n. l. a světlo světa spatřil syn krále Sudhadhany („čistá rýže“) a královny Mayi („iluze“). O Siddhártovi (dále jen S.) se říká, že už od narozeni uměl chodit a měl 42 znaků mudrce (například protáhlé ušní lalůšky).

   Přesto, že měl S. k dispozici neomezené bohatství a rozličné zábavy, jeho srdce bylo plno tísní, protože se marně pokoušel vyřešit problém, jenž ho trápil: smysl existence.

   Jelikož otec chtěl, aby ze S. byl vládce, oženil ho s princeznou Fašodhanou, a měli spolu syna jménem Pahule („Pouto“). Jako vystřižené z nějaké pohádky se šťastným koncem, ale S. nebyl spokojen…

   Velmi ho zajímalo, co se děje ve městech, kde žijí lidé. Stalo se, že princ, procházeje se temnými ulicemi, potkal starce, nemocného a nakonec mrtvého. Nepopsatelná byla jeho bolest, když pochopil, že nikdo nemůže utéci těmto utrpením: stáří, bolesti a smrti. Od té chvíle ho nic nemohlo zastavit, aby nepřestal přemýšlet: jak je možné se těšit ze štěstí, když všude kolem nás existují bytosti, které stárnou, jsou nemocné a umírají?

   Trýzněn tímto problémem tajně opustil palác a zcela se oddal poustevnickému způsobu života, aby viděl, zdali títmto tvrdým životem dokáže odstranit stín, který ho pronásledoval.

   Stal se asketou, nejedl, nepil, došel na pokraj svých sil, a byl nespokojen, že nenašel, co hledal. Jediná věc, které dosáhl, byla, že své tělo učinil zcela slabým a neodolným, a ztratil dokonce i duševní schopnost zkoumat tajemství života.

    Byl však nečekaně zachráněn. Když padl vyčerpaním ke kmenu stromu, uslyšel melodii hranou na strunný nástroj, kterou hrála pastýřova dcera. Nabídla mu pokrm, který jej zotavil. V tomto okamžiku pochopil, že krajnosti nikdy nepomáhají: přehnaná přísnost ani uspokojení bez hranic nevedou ke svobodě. Jedině střední cesta je tou pravou cestou…

Uvolněná struna nevydává tón, natáhnuta může prasknout, jedině správna napnutá přinese soulad tónů…

   S. prošel mezi dvěma extrémy. Extrémy, které jen vysilují. Tak si sedl pod strom Bódhi (je uváděn také fíkovník pipal) a začal rozjímat… Přijal osvícení, které jej navždy osvobodilo z pout rození, stárnutí, bolesti a smrti. Tento proces je tak velký a vznešený, že se nedá rozumem pochopit.

   Když se S. stal Buddhou, udělal první kázání v Bennaressu. Poté se stal učitelem. Buddha nikdy neřekl, co je to Nirvána. Chtěl jen učit, jak se k ní dostat, ne co to je.

   Buddha své učení předával jednoduchou formou, pohádkami, metaforami

   Zemřel v 81 letech, když se otrávil divočákem, který symbolizoval moudrost.

   Zemřel, protože údajně dosáhl Nirvány, ale nevstoupil do ní.

„Vstoupím do Nirvány, až uvidím záda posledního člověka, který do ní vstoupí“

   Existuje Cesta, která vede k osvobození, a je to Cesta, kterou Buddha vnímal poté, co pochopil Čtyři vznešené pravdy, obsahující Osmerou ušlechtilou svobodu.

   Čtyři vznešené pravdy:

1 – Utrpení existuje
První z Pravd je ta, která se vztahuje k bolesti. Není pochy, že zrození a celý život zapřičiňuje bolest, protože podstata bytí, pokud nesestoupilo do hmoty, není ničím postižena.Utrpením může být nenaplnění touhy, zrození, smrt, nemoc.
„Trpí jen ten, který ví, že neví, jestli trpí“
„Netrpí ten, který ví, že trpí“

2 – Najít příčinu utrpení
Příčina bolesti spočívá v tom, že člověk bere iluzi za skutečnost, a v usilování vlastnit a uchovat věci, kterým je souzeno, aby zanikly. Bolest vzniká z usměrňování veškteré naši energie ke světu, který se nepřetržitě mění, ve kterém nic netrvá, ve kterém všechnno zaniká, možná kromě nás, kteří se díváme, němí úzkostí, jak čas uniká skrze prsty… TANHA – Čím víc budeme touhu hasit, tím více vzroste

3 – Utrpení lze odtranit
Když žízeň po životě, kterou vlastníme, usměrníme k našemu vyššímu já, bolest zmizí. Čím více věcí požadujeme, čím více pracujeme v hledání odměny, tím více Karmy klademe na svoji váhu.

4 – Osmerá ušlechtilá cesta
Čtvrtá vznešená pravda je o cestě, která vede k odstranění bolesti:

1. Správný názor

   umět najít správný názor

   názor, kdy si člověk uvědomí, že neví všechno; neměl by se uzavírat od nových poznatků, a měl by prozkoumat všechny možnosti

2. Správný úmysl

   čistý úmysl, který nechce ublížit. Úmysl, kdy nemáme strach

   úmysl dělat to, co chceme, ne to, co musíme

3. Správná řeč

   pravdivá řeč

   umět říci správná slova ve správnou chvíli správnému člověku

   správná řeč je jednoduchá, srozumitelná

   správnou řečí je i mlčet

4. Správné jednání

5. Správný způsob života

6. Správná snaha

   umět nalézt spravedlnost

   žíti, jako by náš den byl tím posledním

   správná snaja by měla kráčet jednou cestou

7. Správná pozornost

   věnovat se nejen pomíjivosti, ale i věčnosti

   nepřemýšlet o neřestech, leč najít ctnost, která ji ničí

8. Správná koncentrace

   naslouchat svému srdci

BUDDHOVO UČENÍ

   Buddha svá učení nikdy nekompiloval ani nezapisoval. Tento úkol realizovali jeho učedníci asi 400 let po smrti Mistra. Nejčistčí buddhistické učení je obsaženo v Pálí Kánonu, který dostal zvláštní název – Tripitaka (tři koše), snad kvůli tomu, že pravidla byla ukládána do různých košů podle toho, jak byla napsána, a podle témat,

Tripitaka se dělí na:

Suttapitaka – Kniha učení

Vinajapitaka – Kniha morálních pravidel

Abhidhammapitaka – Kniha psychologie a filosofie

DHAMMAPADAM: STEZKA ZÁKONA

Dhammapadam patří do Suttapitaky, je složena z mnoha fragmentů

1. YAMAKAVAGGA – Dvojice veršů

   Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradl mne. Lidé, kteří takto myslí, neosvobodí se od nenávisti.

   Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradle mne. Lide, kteří takto nemyslí, osvobodí se od nenávisti.

   To, co jsme dnes, pochází z našich včerejších myšlenek, naše dnešní myšlenky budují náš zítřejší život: život je dílem našeho rozumu. Jestliže člověk hovoří a koná, maje přitom nečistou mysl, utrpení ho pronásleduje, jako když kola vozu pronásledují tahouny.

   To, co jsme dnes, pochází z našich včerejších myšlenek, naše dnešní myšlenky budují náš zítřejší život: život je dílem našeho rozumu. Jestliže člověk hovoří a koná, maje přitom čistou mysl, radost ho pronásleduje jako vlastní stín.

1. APPAMADAVAGGA – Bdělost

   Bdělost je stezkou nesmrtelnosti. Nedbalost je stezkou smrti.

   Opatrný mezi neopatrnými, úplně bdělý, mudrc je jako hbitý kůň, který v závodění předsihuje všechny ty, kteří jsou pomalí.

1. CITTAVAGGA – Mysl

   Mysl je rozbouřená a neklidná, je těžké ji ukáznit a ovládnout, nechť mudrc vyrovná svoji mysl tak, jako lukostřelec vyrovnává svoje střely.

   Mysl je nestálá a povrchní, žene se za klamem, kdykoli se jí to líbí: je skutečně těžké ji ovládnout. Řídit mysl je velmi dobré, zkrocená mysl je pramenem velké radosti.

1. PUPPHAVAGGA – Květy

   Tak jako se včela živí nektarem květů a potom odletí, neničíc vůni a krásu jich, nechť se takto i mudrc toulá tímto světem.

   Nemysli na chyby druhých, na to, co oni neudělali nebo udělali. Raději mysli na chyby vlastní, na věci, které jsi udělal nebo udělal ty sám.

   Jsou vůně santalového stromu, růže, modrého lotosu a jasmínu, ale vysoko nad vůněmi těchto květů spočívá vůně ctnosti.

1. BALAVAGGA – Hlupák

    Dlouhá je noc tomu, kdo bdí, dlouhá je cesta tomu, kdo je unaven, dlouhý je oběh zrození a smrtí pro ty, jež neznají Nejvyšší pravdu.

   Jestliže poutník nepotká lepšího, než je on sám, anebo sobě rovného, nechť se pevně drží své osamělé stezky, hloupý mu na cestě nemůže pomoci.

   Hloupý, který ví, že je hloupý, je moudrý alespoň v tomhle. Avšak hlupák, který si myslí, že je mudrcem, je skutečně hlupákem.

1. PANDITAVAGGA – Mudrc

   Vážíš-li si člověka, který ti ukazuje tvé chyby a kárá tě, neopouštěj ho, jako by ti odhalil poklad, který je dobrý a není špatný pro ty, kteří takového člověka následují.

   Jako vítr nemůže otřást pevnou skálou, stejně tak mudrce nemůže zmást chvála ani výtka.

   Jako se nepohne klidné, průzračné a hluboké jezero, stejně tak moudrý muž nehne se, jestliže zákona naslouchá.

 

1. ARAHATAVAGGA – Arhat

   Pro toho, kdo ukončil cestu, je osvobozen od bolu, zcela lhostejný a odstranil všechna pouta, pro toho byl oheň vášní uhašen.

1. SAHSSAVAGGA – Tisíce

   Lepší než tisíce prázdných slov je vyslovit pouze jedno, blahodárné, které uklidňuje a které je slyšet.

   Pokud člověk v boji zvítězí nad tisíckrát tisíci lidmi a druhý zvítězí nad sebou samým, vítězství druhého je mnohem větší.

   Větší hodnotu má jeden prožitý den u toho, kdo je vybaven pevnou vůlí, než sto let prožitých v nečinnosti a nevědomosti.

1. PAPAVAGGA – Zlo

   Neuvažuj o zlu povrchně, říkaje si: „Já to nepochopím“, neboť jako se džbán pomalu kapku po kapce plní vodou, tak se Mudrc pomalu naplňuje dobrotou.

   Neporaněná ruka se může dotýkat jedu, jed nemá účinek na toho, kdo nemá ránu, stejně neexistuje zlo pro toho, kdo nepáchá špatné činy.

   Ani na nebi, ani v hlubině mořské, ani v horské jeskyni, nikde na světě člověk nenajde úkryt před svým špatným konáním.

1. DANDAVAGGA – Trest

   Zřídka se na tomto světě najde člověk, který je ovládán skromností, který se vyhýbá výčitkám tak, jako se plnokrevný kůň vyhýbá biči.