V prvé řadě bych chtěla objasnit, že můj nick opravdu nemá spojitost s filmem Bathory (jak si mnozí myslí) a ve své podstatě ani s Čachtickou paní. Vznikl dřív než pan Jakubisko natočil výše zmíněný pseudohistorický paskvil. Původ tkví ve jméně egyptské Hathor, za kterou se jen přidalo y (na počest tehdy poslouchané kapely Bathory), a K jako začátek mého jména. Toť na úvod 
Teď pár slov k blogu: Počátek se datuje k době téměř před pěti lety, setkáte se zde proto s příspěvky, které jsou nevyzrálé, podivně směrované, nesouvislé a hlavně diametrálně odlišné od názorů, které mám dnes a ke kterým jsem se dobrala v průběhu času. Už sama raději ty staré věci nečtu, a kdyby u nich neviselo mé jméno, s radostí bych se k nim nehlásila… Avšak daná rozporuplnost a nevyzrálost není svržena schizofrenitou (i když o ní se tady dá také určitě dočíst), nýbrž tím, že člověk ve věku 16-18 let (tedy aspoň v té době já) rozhodně nesnědl všechnu moudrost světa, i když se tak tvářil (a bohužel si to i myslel).
V současné době zde už nevzniká prakticky nic. Schází chuť, čas, inspirace, jdoucím časem klíčí i pocity marnosti, nevyjadřitelnosti, jakýkoliv nápad se drolí pod rukama a vše se šine tak nějak hůř a těžkopádněji než dřív. Pokud se zde ale něco v budoucnu objeví, budou témata směřována spíš k hudbě, filmům, knihám, popřípadě záznamům z koncertů, akcí a mým zájmům.
Ale možná to nebude také nic a nadále se bude tento blog vznášet v mraku nostalgie uprostřed plynoucího času.
2. Říjen 2007 at 2:40 am
Nejkrásnější a zároveň nejsmutnější pohled jaký jsem za posledních několik let mohl spatřit.Nemusí mluvit,nemusí psát,mě stačí jen to jediné.Dívat se do očí které promlouvají svým osobitým způsobem.
7. Leden 2008 at 11:32 am
Buď pozdravena, tajemná Kathory!
Možná si na mne ještě vzpomínáš. Setkali jsme se 17.11.2007 na Tančírně na koncertu Euthanasky, Memorie, Dissolvingu… Byl jsem tam s kamošem a zvali jsme Tě na drink. Jaké zchladnutí přišlo, když jsi sdělila, ža vlastně vůbec nepiješ. Ale…, kofola taky ušla, ne? Byl jsem ten seversky vypadající chachar, co shodou okolností má co co činění s alchymií (dneska tomu říkají chemie).
Pak si s námi jela chvílu tramvají.
Pěkný blog, hlavně pěkně a poutavě píšeš. Po přečtení několika odstavců a článků, si myslím, že máme docela dost společného. Snad norny upředly ještě nějaké společné setkání nitek našich osudů.
Co nejvydařenější vstup do dalšího roku a nepřeháněj to s tím vysedáváním u počítače! Je třeba také vyběhnout ven, nejlépe do lesa, nadechnout se čerstvého (pokud není inverze) vzduchu a vzdát hold matce přírodě! Nechť Tě její síla a vitalita provází v dalším roce!
Styr
8. Leden 2008 at 5:34 pm
Možná si vzpomínám? Ale kdeže. Já nikdy nezapomínám. Na nic důležitého.
Vidím, že se Ti povedlo najít můj blog, to mě těší, ale na poznání člověka a společných věcí je to tabula rasa. Na osud nevěřím, leč fatalita jsem… kdoví co bude 
Musím však s jedním polemizovat. Zchladnutí, že nepiju? Nuže… Nevím, co je na hydroxyderivátech uhlovodíků, konkrétně na těch protoplazmatických jedech, které vytlačují vodu z buněk a samy se derou na její místo, aby buňku nenávratně poškodily a zabily tak úžasného, ale najde-li se někdo, kdo mě dokáže přesvědčit o tom, že odklon od stabilního stavu mysli pomoci tohoto je biochemicky přirozený, dám si říct
Věřím – že jako chemik – tomu, co píšu, velice dobře rozumíš 
Přeji krásný rok a hlavně štěstí – na Titaniku byli také všichni zdrávi
Snad příště, brzy či později. Čas je věčnost, je jen otázkou, komu ho budeme věnovat
Já však věřím, že se dá psát i na tabula rasa.
Kathory.
9. Leden 2008 at 8:55 am
Buď pozdravena!
Jsem rád, že nezapomínáš na důležité věci, ikdyž si nejsem zcela jist, zda-li k tomu patří i to setkání. Na tabulu rasu je toho zde celkem dost popsáno a ikdyž ne přímo, dá se leccos vytušit či dokonce poznat i z toho “čistého listu”. Fatalistka? Hm. Ale souhlasím, kdo ví co bude? Ale myslím, že každý vnímající tvor po prozkoumání svého potenciálu (nitky Noren) ten svůj osud může spolutvářet.
I já si dovolím polemizovat. Ne snad proto, že bych Tě chtěl přemlouvat k vědomé toxikaci organismu hydroxyderiváty, stačí jen jeden, uhlovodíků, ale proto, že to zchladnutí nepatřilo odmítnutí kapalné směsi destilátu, vody, těkavých esterů karboxylových kyselin či jiných aromatických esencí a sacharosy či snad dvoufázového systému koloidnímu solu a pěny z prokvašeného sladu, ale spíše z faktu čistě toho odmítnutí jako takového. Člověk totiž na akci podobného druhu téměř vůbec neočekává takovou abstinenci. A už vůbec Tě nechci o ničem přesvědčovat. Kdyby totiž šlo o pouhé přijímání ethanolu, tak si objednám čistý. Ale, jsem tak trochu gourmet a rád vychutnávám různé tekuté i tuhé směsi, člověk se pak uvolní, odbourá stres. Nemám zájem o dehydrataci svých buněk, nicméně podle několika lékařských studií konzumace určitého přiměřeného množství konzumace ethanol obsahujících tekutin má léčivé účinky, co se týče cévního systému apod. Á propos, není špiritus jako špiritus. Obávám se však, že spousta lidí nemá stabilní mysl ani ve střízlivém stavu, ta totiž pořád někde kmitá a přebíhá.
Čas je náš společník anebo stín, který se za námi plíží a jednou dostihne a je skutečně na nás jak jej vyplníme. Proto díky za Tvůj čas věnovaný psaním řádků výše.
Žij plně a velkolepě!
Styr
10. Leden 2008 at 9:20 pm
O spoluutváření osudu se toho vyřklo již spousty a snad by byla škoda zde ochuzovat jeho význam do omezujících a chladných slov. Jen nepojmenované nabyde významu, jménem se ztratí síla.
Na akcích podobného typu se abstinence jedů opravdu neočekává, ale málokdy se tam očekává například i samotná velmi slabá bytost bez doprovodu s docela rozvinutou sociofobií
Výjimky existují, stejně jako paradoxy. Ne vše musí nutně zapadat do pravidel a očekávání.
Nepatřím mezi osvícené, ani mezi ty s nadhledem, někdy mě tak však baví psát, jde o určitý odstup a záměrné uzavření všeho, čeho bych se mohla děsit – má antipatie ke společenským jedům je možná hlubší než jen znestabilizovat mysl biologickými pricesy. Buď vše, anebo nic. A propó… lékařské studie mohou potvrdit jakýkoliv pozitivní význam určitých látek, které se pojí s komerčním životem, pro mě to bude vždy jen alibismus
Ale mé názory ohledně tohoto neber v potaz, někdy mám extrémní myšlení.
Má-li tato konverzace pokračovat, doporučuji ji navázat jinde než v otevřených prostorách internetu:
He O / – He N C – H N /
Tohle není test z chemie, je to jen částečné krytí jednoho z “osobních” údajů. K těmto prvkům patří číslo, které se v chemii označuje jako Z. Vzhledem k tomu, že nulu v PSP nenajdu, je označena jako “/”. Na tomto čísle jsem dostupná docela často a soukromě.
Měj se krásně.
Kathory.
23. Leden 2008 at 3:45 pm
Buď pozdravena, křehká.
Dlouho jsem se neozval. Dost jsem bloudil tam, kde jen zatracení, nebo snad vyvolení(?), jako Mikael Aakerfeldt, Aaron Stanthorpe, Beethoven, Lermontov či Baudelaire aj. zavítají a jiným je přístup zapovězen.
Souhlasím s omezeností slov, a že vzájemné mlčení je často daleko daleko silnější a přitom tak křehké!
Mám rád nečekané a nezapadající do konvenčních pravidel! To je na tom životě to krásné!
S těmi lékařskými studiemi to často alibismus je, to je pravda, každý ať si rozhodne sám!
V konverzaci bych rád pokračoval. Tak snad už brzy!
I ty se měj nádherně!
Styr
29. Březen 2008 at 8:51 pm
Tvoje slova mě zaujala. a dokonce nekterý věci máme společný. jedna z nich je akrofobie. eště sem se nesetkala s někym kdo je takovej. narozdíl od Tebe ale nejdu strachu přímo naproti. něco se dá zvládnout po boku někoho ale někde prostě musim zavřít oči. Zlý sny – jaktože mozek v dětských snech používá věci, jejichž obrazy ještě možnost přijmout?(sny mě fascinujou!)
bla bla už je toho moc:)
29. Březen 2008 at 10:27 pm
Děkuji, to je snad poprvé, co zaujímám, vždycky jen děsím
Fobie vůbec jsou velice zvláštní stavy. Zajímalo by mě, proč vznikají a z čeho… Říká se, že komplexy z děství, ale těžko říct, jak to vlastně je. Nejkrásnější na strachu je ho překonávat. Když už ho v sobě máme, je fajn ho nějak využít a ne jemu propadat. I když případ akrofobie je docela nebezpečný. Když už se začne motat hlava z té výšky, pak už je to konec…
Sny… obrovský kapitola plná nevysvětlených tajemství. Ale mnoho dětí prožívalo v děství zvláštní sny, avšak málo z nich si je pamatuje až do dospělosti. Příkladem jsou třeba sny opakovací na pokračování, kdy se mi jednou za pět let zdá sen, pokračováním, či opakováním toho dřívějšího už snad od tří let. Lidský mozek je prostě jedna velká záhada
Díky za komentář!
29. Březen 2008 at 10:49 pm
jojo, o snech bych taky mohla vyprávět..sny na pokračování sou mi záhadou(mám je do teď) stejně jako noční můry z dětství(mmch nedávno sem přišla ohledně nich na něco zajímavýho-díky tomu sem zase o něco menší skeptik)ale věřim že se za nějakých možná sto let všechno vědecky vysvětlí:). Dětský sny ty strašný horory a fobický sny si pamatuju skoro všechny-možná že kdybych na ně zapomněla, neměla bych takový strachy a úzkosti co mám.
kdysi sem četla knížku od grofa “holotropní vědomí”(nečetlas taky?)kde se píše o perinatálních matricích – fázích porodu kde se u člověka můžou vyvinout i předpoklady k fóbiím – zajímavý, je to na dlouho.. u mě se stoupajícím věkem akrofobie slábne ale pořád když si stoupnu pod náš mariánskej most tak musim koukat do chodníku protože bych se asi složila kdybych se koukla na tu šílenou konstrukci. do lesa mezi vysoký stromy taky nemůžu sama.když sem byla malá měla sem děs i z mlhy okolo mě. mám děs z ani ne tak z vejšek jako z gigantickejch prostorů nebo věcí kolem mě.
obdivuju Tě že tomu dokážeš čelit.
29. Březen 2008 at 10:49 pm
jo a nemáš zač takovejch lidí moc neni:)
30. Březen 2008 at 9:05 am
Ono se údajně dá těch různých fobií a obsedantně-kompulzivných poruch zbavit hypnózou, ale s tím nemám nějaké zkušenosti, tak nemůžu říct.
Co se týče knížky, tak jsem nečetla, ale určitě si ji seženu. Kdysi jsem četla článek o holotropním dýchání jednoho psychiatra (nevím přesně jakého, Koukolík?) a docela mě to zajímalo. S těmi porody jsem to ale slyšela. Vůbec spousta poruch, vad, fóbií, myšlenek (sebevražedné sklony, deprese) souvisí s průběhem porodu. Hrozné, jak něco takového, co člověk neovlivní, mu může úplně konstrovat život.
Jestli Ti s věkem akrofobie slábne, pak je to dobře, možná se to může zlepšit i “častostí” se vyskytovat s takovém prostředí. Ještě tak párkrát se projít po mostě a bude to pořád a pořád lepší
U mě je to zas naopak – čím jsem starší, tím je to silnější. Jsou dny, kdy mám panickou hrůzu vyjít i ven, no je to zvláštní. Strach z gigantických prostorů znám, říká se tomu myslím agorafobie, znám snad jen dva lidi, co tohle mají, je jich málo 
Nejhorší to je ve velkých obchodech, uááá, na sebevraždu tam být dýl jak hodinu 
Měj se krásně
30. Březen 2008 at 12:49 pm
Ahoj, jestli máš zájem o tu knížku,tak je to psychiatr stanislav grof “holotropní vědomí”. on právě vymyslel holotropní dýchání jako náhradu za zakázané LSD, když se používalo k “návratu” do porodních fází. a tím že si to pacienti znovu prožili, se zbavili těch psychických problémů co měli(četla sem ale že to může bejt i naopak). určitě to stojí za přečtení.
Já agorafobii nemám, zkoumala sem to kdysi protože sem nevěděla co to je, nevadí mi ulice ani obchoďáky, ikdyž ten prostor je obrovskej. cejtim strach třeba když sem na pláni a nade mnou sou obrovský mraky nebo v lese když se nade mnou kývou vysoký stromy a mocně to tam šumí, na mostě, nebo u nás v ústí máme obrovskej lom a dá se okolo chodit, a v noci je osvícenej. pohled do tý ohromný díry když do obličeje svítí velikej reflektor je strašnej, mám co dělat abych nespanikařila. a nějaký rozhledny který maj plechový schody a je pod ně vidět to neexistuje:). taky sem kdysi myslela že to je agorafobie ale neni, její popis na mě nesedí. myslim že akrofobie a batofobie je mi nejblíž, ačkoli právě ten strach z výšek u mě přestává nejvíc. chci zjistit odkud ten strach vychází,myslim že pomocí holotropního dýchání bych možná mohla(ale sama to zkoušet asi nebudu:D).protože si myslim že když tomu přijdu na kloub tak se toho zbavim. agorafobie je ale mnohem horší no, uplně to komplikuje život, to jo:(
taky se měj, sem ráda že sem Tě poznala:)
25. Srpen 2008 at 10:51 am
Katko, promin tu bombardaci všim možným, ale jednu chvili sem mel dost blbý, pocity/viděni, ja nefim co to bylo a mám o tebe dost strach.
Druha věc je že mi chybíš, jako kamarádka, jako světýlko ktere mi chvili svitilo na cestu a pak aspon občas problesklo, prosim Buďme snad o5 přateli
Ma ruka tu bude pořád, stači ji vzít a pozvat me na pomoc v tvých cestách všim a všudy.
promin ani ž nevim co všecko
25. Srpen 2008 at 11:08 pm
Dalibore, vidím tvé stopy, ať už tady na blogu, na mých videích na youtube a v neposlední řadě v sms. A to kdoví kolik svého času ještě věnuješ myšlenkám směřovaným mé maličkosti, snům a neustálým hledáním. Nad tvou neústupností a vytrvalostí mi někdy rozum stojí. Lidé však přicházejí a odcházejí, smiř se s tím. Na tvé útoky na mě nereaguji, ani reagovat nebudu a nechci. Nejen, že jsi překročil hranice, které neměly být prekročeny, ale jsi člověk, kterého prostě nemohu vystát. Občas jsem viděla, co v tobě je. Hluboké prožívání, moudrost, ale také neústupná nadřazenost, arogantnost… Nedokážeš se sebou vypořádat a přenáší se to i na druhé. Promiň, ale nesnesu být ve tvé přítomnosti. Život jde dál, smiř se s tím a uzavři minulost. Potkáš ještě mnoho lidí, kteří ti ovlivní život a budou s tebou. Já to však nejsem a nechci být.
Kath.
26. Srpen 2008 at 9:08 pm
Promin, ja delši dobu sem to tet neřešil, jenom nejak to na me spadlo, zase a o5. Jako ani bych to neřešil ale mel sem fakt blbe no neco… Ja spiš sem jenom chtel vedet že to byla jenom nekde bublina v možnostech a ne uzavřena volba. Nechtel sem nejak utočit, nebo tak. Ani te nechci tahat nejak do meho života nebo se nejak cpat do tveho, jenom, možna kousek “kamaradství”. Promin. A moc dekuji za tenhle textik. Myslim že nejakou dobu o me zase neuslyšiš, chapu že me moc nemusiš, ale tam nekde v rohu pořad doufam že spolu najdem řeč. nic víc. ahoy.
GoM
10. Září 2008 at 9:28 am
Zajímavé čtení, ale každý správný blogger by měl uvést i nějaký kontakt.
Když se člověk chce zeptat na rok starý článek tak má pech
10. Září 2008 at 11:11 am
Stop po internetu mám dost a kdo vážně chce, nemá problém kontakt najít. A ptát se klidně může dotyčný v komentářích, zobrazují se hned na úvodní stránce
4. Leden 2009 at 4:58 pm
ahoj koťátko
pěkný web, zajímavé články, můžu tě pozvat na kafe?
7. Leden 2009 at 10:19 pm
Milý Onďásku, pomoc pro svůj velký problém nalezneš prostřednictvím seznam.cz. Stačí, když do políčka pro vyhledávání zadáš: “zoufalec hledá seznámení”. Pokud je tvá potřeba moc akutní (pro tebe a tobě podobné – akutní = potřebuješ to opravdu hodně a co nejrychleji), připiš k tomu “spěchá”.
Jinak bych ti ještě před pokusem s někým se doopravdy seznámit doporučil navštívit nějaké kurzy slušného chování, přinejmenším lekci “Jak se chovat k neznámé dívce nebo ženě”. Kdyžtak si alespoň zajdi do Levných knih, snad se ti tam podaří sehnat na dvd seriál pana Špačka s názvem Etiketa. Věř mi, vážně ti to pomůže a moc moc prospěje.
Snad už jen jedna rada na závěr. Pokud bys náhodou dostal nepřekonatelnou chuť vyblinkat tu nějakou reakci, doporučil bych ti přečíst si před tím klasiku světové literatury Ezopovu bajku o lišce a hroznech. Možná tě to pak přejde. Ale kdoví…
22. Srpen 2009 at 11:54 am
Ale niekto neznesie pravdu?
25. Leden 2010 at 11:58 pm
Ahoj, mám otázečku, to video, které je i na youtube od Tebe……ten materiál je Tvůj, nebo od koho je?
Ptám se proto, jelikož hraju na kytaru a píšu svý písničky, a před časem jsem složil jednu na protest proti vybíjení Tuleňů, rád bych k ní udělal klip a poslal ji do světa a tak pátrám po video materiálu s tímto tématem spojeným.
Zatím je ta písnička nahraná v demo kvalitě na mém profilu http://www.bandzone.cz/stirius
12. Únor 2010 at 9:31 am
Také zdravím, video jsem skládala sama, ale netočila jsem ho samozřejmě já
Jsou to sesbírané záběry z Youtube a doprovodná hudba je tuším ze Dne nezávislosti (tedy ta druhá skladba). Klidně ho můžeš použít, budu jen ráda.
K.
21. Prosinec 2010 at 2:04 pm
Ahoj,na tyhle stránky jsem narazil náhodou, když jsem hledal info o samovznícení
Nakonec jsem tu strávil pár hodin zajímavýho čtení a bylo mi tady fajn.
Díky;) J.
28. Listopad 2011 at 10:15 pm
Hej, ženo. Tebe bych rád poznal. Nic víc, nic míň.