Something about me…
Poměrně často tuto stránku měníš. Proč?
Neměním, jen stále postupuji dál a stále je co říct. Velice málo oblastí ve svém životě měním. Změna je pouze krokem do další nestability. Život je o sbírání zkušeností, na základě kterých se tvoří vnitřní svět. Svět, ve kterém žiji.
Proč blog, internet, virtualita?
Blog vznikl spolu s výstupem z údolí prožití na cestu k pochopení. Nepíšu ho pro druhé, a je mi upřímně jedno, jestli ho někdo bude číst. Byl založen a je tvořen pro snahu o zaznamenání myšlenek, hledání pravdy a naivní naděje o předvídatelnost chaosu. Internet a virtualita… Mám ve virtuálním světě obrovskou svobodu, kterou v realitě nemám. Tedy spíš ji nedokáži vnímat. Virtualita je pro mě něčím nekonečným – vesmírem plným možností. Každou chybu, kterou ve virtuálním světě udělám, mohu spravit, dát ji do původního stavu, udělám-li chybu v životě, jen těžko se vrací zpět. Je v tom obrovské kouzlo.
Které věci ti opravdu vadí?
Nejistota. Ignorace. Pokrytectví. Lítost. Bohužel nejistotě se nedokáži vyhnout. A zmiňované pokrytectví hraničí s nenávistností.
Je něco, co bys neodpustila?
Byť razím heslo „Odpouštím, leč nezapomínám“, něco bych neodpustila nikomu a nikdy. Jednou z věcí je lež, neupřímnost a druhou je ponížení.
A co lidi? Poznáváš ráda nové osobnosti?
Dřív ano. Dnes už spíš ne. Nemám sílu do nekonečna se někoho snažit poznat a doufat, že dotyčný pozná a pochopí mne. Je to hlavně o strachu. Strachu ze zbytečnosti v případě lidí, kteří plavou na jiné lodi než já, a strachu z pohlcení myšlenek na ty, kteří mi mohou být blízko, ale přesto budou daleko. Když udělám výjimku, tak je to proto, že si toho nesmírně vážím a stojí mi za to i ono pohlcení.
Co vidíš v hudbě, kterou posloucháš?
V hudbě vidím všechno, především sebe. Odraz veškerých mých myšlenek, mých pocitů a dovolím si říct, že možná i duše… Hudba je pro mě cestou, kde se síla a bezbřehá hloubka stírá v obrazu smutku, utrpení, deprese, symbolizace odvrácené tváře člověka, jeho esenciálního zla a skrytých deviací. V hudbě ráda prožívám strach, ale není to děs, který vidím, nýbrž ryzí pravost, upřímnost, skrytá skutečnost.
Jak v tom můžeš vidět sebe, když je to něco, co vytvořil někdo druhý…
V tom máš sice pravdu, ale je to složitější. Ne každý má schopnost zobrazit myšlenku, pocit. Také jsem kdysi skládala hudbu, předávala emoce do varhan a hořkosladkých tónů, ale nikdy jsem v nich nedokázala číst. Život je o hledání, a někdy to, co má člověk v sobě, musí hledat venku, jinak to nikdy nezachytí, nedostane…
Navenek jsme každý jiný, ale uvnitř velice podobní. Žijeme, prožíváme, kráčíme ke stejnému cíli a je jedno, kterou cestou a kterým směrem.
Proč skrytý psychopat?
Pravda, někdy neskrytý psychopat… Proč? Dobrá otázka. Mám strach a snažím se do něj vstupovat. Jsem akrofobik a lozím po skalách, děsím se vody a ráda se topím. V noci v absolutní samotě si prohlížím fotky toho, čeho se nejvíc bojím a cítím hlubokou fascinaci. Na film, kde není psychiatrická léčebna, psychopatie, schizofrenie a temné lidské deviace se nepodívám. V hudbě vyhledávám stejnou temnotu. Od dětství mě provází podivné noční můry, hypnagogické halucinace, nepopsatelné pocity a bizarní prožívání. Nic z toho všeho však nepřechází do reality, vše zůstává v představách. Proto skrytý psychopat.
Jsi materialista nebo „duchovní“ bytost?
Ani jedno. Jsem především nihilista. Při hledání smyslu života jsem došla k názoru, že smysl nemá vůbec nic. Přesto jako důležitou hodnotu pojímám fatalismus. Nikoli to, že vše je předem dané, ale to, že možná existuje něco, čemu ve východní filosofii říkají „karma“. Ve společnosti skeptiků existuje jen mozek a mícha. Ve společnosti těch, jež se pohybují na duchovní úrovni, se setkávám se zvláštními jevy a paradoxy. Jsem na hranici: ani extrémní skepticismus, ani extrémní esoterismus. Věřím biochemickým procesům v mozku, stejně tak věřím meditaci a lidovému léčitelství. Možná se to nezdá, ale oba tyto protiklady jdou ruku v ruce.
Není to všechno trochu brzo?
Není a osobně mě tyto otázky iritují. Mou kletbou je životní tempo, které je nesmírně rychlé. V relativně krátké etapě jsem poznala a prožila něco, co by normálně trvalo daleko déle. Přes snahu o stereotypnost se neustále něco mění, přes snahu o nevýraznost provokuji. Život je o paradoxech a neustálých překvapeních. Jen ten, kdo chce, si uvědomí a pochopí. Kdo nechce, bude se dokola potýkat se stále stejnými zkušenostmi. Je důležité čekat nečekané…
Varg řekl
Nejkrásnější a zároveň nejsmutnější pohled jaký jsem za posledních několik let mohl spatřit.Nemusí mluvit,nemusí psát,mě stačí jen to jediné.Dívat se do očí které promlouvají svým osobitým způsobem.
Styrbjörn řekl
Buď pozdravena, tajemná Kathory!
Možná si na mne ještě vzpomínáš. Setkali jsme se 17.11.2007 na Tančírně na koncertu Euthanasky, Memorie, Dissolvingu… Byl jsem tam s kamošem a zvali jsme Tě na drink. Jaké zchladnutí přišlo, když jsi sdělila, ža vlastně vůbec nepiješ. Ale…, kofola taky ušla, ne? Byl jsem ten seversky vypadající chachar, co shodou okolností má co co činění s alchymií (dneska tomu říkají chemie).
Pak si s námi jela chvílu tramvají.
Pěkný blog, hlavně pěkně a poutavě píšeš. Po přečtení několika odstavců a článků, si myslím, že máme docela dost společného. Snad norny upředly ještě nějaké společné setkání nitek našich osudů.
Co nejvydařenější vstup do dalšího roku a nepřeháněj to s tím vysedáváním u počítače! Je třeba také vyběhnout ven, nejlépe do lesa, nadechnout se čerstvého (pokud není inverze) vzduchu a vzdát hold matce přírodě! Nechť Tě její síla a vitalita provází v dalším roce!
Styr
kacatko řekl
Možná si vzpomínám? Ale kdeže. Já nikdy nezapomínám. Na nic důležitého.
Vidím, že se Ti povedlo najít můj blog, to mě těší, ale na poznání člověka a společných věcí je to tabula rasa. Na osud nevěřím, leč fatalita jsem… kdoví co bude 
Musím však s jedním polemizovat. Zchladnutí, že nepiju? Nuže… Nevím, co je na hydroxyderivátech uhlovodíků, konkrétně na těch protoplazmatických jedech, které vytlačují vodu z buněk a samy se derou na její místo, aby buňku nenávratně poškodily a zabily tak úžasného, ale najde-li se někdo, kdo mě dokáže přesvědčit o tom, že odklon od stabilního stavu mysli pomoci tohoto je biochemicky přirozený, dám si říct
Věřím – že jako chemik – tomu, co píšu, velice dobře rozumíš 
Přeji krásný rok a hlavně štěstí – na Titaniku byli také všichni zdrávi
Snad příště, brzy či později. Čas je věčnost, je jen otázkou, komu ho budeme věnovat
Já však věřím, že se dá psát i na tabula rasa.
Kathory.
Styrbjörn řekl
Buď pozdravena!
Jsem rád, že nezapomínáš na důležité věci, ikdyž si nejsem zcela jist, zda-li k tomu patří i to setkání. Na tabulu rasu je toho zde celkem dost popsáno a ikdyž ne přímo, dá se leccos vytušit či dokonce poznat i z toho “čistého listu”. Fatalistka? Hm. Ale souhlasím, kdo ví co bude? Ale myslím, že každý vnímající tvor po prozkoumání svého potenciálu (nitky Noren) ten svůj osud může spolutvářet.
I já si dovolím polemizovat. Ne snad proto, že bych Tě chtěl přemlouvat k vědomé toxikaci organismu hydroxyderiváty, stačí jen jeden, uhlovodíků, ale proto, že to zchladnutí nepatřilo odmítnutí kapalné směsi destilátu, vody, těkavých esterů karboxylových kyselin či jiných aromatických esencí a sacharosy či snad dvoufázového systému koloidnímu solu a pěny z prokvašeného sladu, ale spíše z faktu čistě toho odmítnutí jako takového. Člověk totiž na akci podobného druhu téměř vůbec neočekává takovou abstinenci. A už vůbec Tě nechci o ničem přesvědčovat. Kdyby totiž šlo o pouhé přijímání ethanolu, tak si objednám čistý. Ale, jsem tak trochu gourmet a rád vychutnávám různé tekuté i tuhé směsi, člověk se pak uvolní, odbourá stres. Nemám zájem o dehydrataci svých buněk, nicméně podle několika lékařských studií konzumace určitého přiměřeného množství konzumace ethanol obsahujících tekutin má léčivé účinky, co se týče cévního systému apod. Á propos, není špiritus jako špiritus. Obávám se však, že spousta lidí nemá stabilní mysl ani ve střízlivém stavu, ta totiž pořád někde kmitá a přebíhá.
Čas je náš společník anebo stín, který se za námi plíží a jednou dostihne a je skutečně na nás jak jej vyplníme. Proto díky za Tvůj čas věnovaný psaním řádků výše.
Žij plně a velkolepě!
Styr
kacatko řekl
O spoluutváření osudu se toho vyřklo již spousty a snad by byla škoda zde ochuzovat jeho význam do omezujících a chladných slov. Jen nepojmenované nabyde významu, jménem se ztratí síla.
Na akcích podobného typu se abstinence jedů opravdu neočekává, ale málokdy se tam očekává například i samotná velmi slabá bytost bez doprovodu s docela rozvinutou sociofobií
Výjimky existují, stejně jako paradoxy. Ne vše musí nutně zapadat do pravidel a očekávání.
Nepatřím mezi osvícené, ani mezi ty s nadhledem, někdy mě tak však baví psát, jde o určitý odstup a záměrné uzavření všeho, čeho bych se mohla děsit – má antipatie ke společenským jedům je možná hlubší než jen znestabilizovat mysl biologickými pricesy. Buď vše, anebo nic. A propó… lékařské studie mohou potvrdit jakýkoliv pozitivní význam určitých látek, které se pojí s komerčním životem, pro mě to bude vždy jen alibismus
Ale mé názory ohledně tohoto neber v potaz, někdy mám extrémní myšlení.
Má-li tato konverzace pokračovat, doporučuji ji navázat jinde než v otevřených prostorách internetu:
He O / – He N C – H N /
Tohle není test z chemie, je to jen částečné krytí jednoho z “osobních” údajů. K těmto prvkům patří číslo, které se v chemii označuje jako Z. Vzhledem k tomu, že nulu v PSP nenajdu, je označena jako “/”. Na tomto čísle jsem dostupná docela často a soukromě.
Měj se krásně.
Kathory.
Styrbjörn řekl
Buď pozdravena, křehká.
Dlouho jsem se neozval. Dost jsem bloudil tam, kde jen zatracení, nebo snad vyvolení(?), jako Mikael Aakerfeldt, Aaron Stanthorpe, Beethoven, Lermontov či Baudelaire aj. zavítají a jiným je přístup zapovězen.
Souhlasím s omezeností slov, a že vzájemné mlčení je často daleko daleko silnější a přitom tak křehké!
Mám rád nečekané a nezapadající do konvenčních pravidel! To je na tom životě to krásné!
S těmi lékařskými studiemi to často alibismus je, to je pravda, každý ať si rozhodne sám!
V konverzaci bych rád pokračoval. Tak snad už brzy!
I ty se měj nádherně!
Styr
Tree řekl
Tvoje slova mě zaujala. a dokonce nekterý věci máme společný. jedna z nich je akrofobie. eště sem se nesetkala s někym kdo je takovej. narozdíl od Tebe ale nejdu strachu přímo naproti. něco se dá zvládnout po boku někoho ale někde prostě musim zavřít oči. Zlý sny – jaktože mozek v dětských snech používá věci, jejichž obrazy ještě možnost přijmout?(sny mě fascinujou!)
bla bla už je toho moc:)
kacatko řekl
Děkuji, to je snad poprvé, co zaujímám, vždycky jen děsím
Fobie vůbec jsou velice zvláštní stavy. Zajímalo by mě, proč vznikají a z čeho… Říká se, že komplexy z děství, ale těžko říct, jak to vlastně je. Nejkrásnější na strachu je ho překonávat. Když už ho v sobě máme, je fajn ho nějak využít a ne jemu propadat. I když případ akrofobie je docela nebezpečný. Když už se začne motat hlava z té výšky, pak už je to konec…
Sny… obrovský kapitola plná nevysvětlených tajemství. Ale mnoho dětí prožívalo v děství zvláštní sny, avšak málo z nich si je pamatuje až do dospělosti. Příkladem jsou třeba sny opakovací na pokračování, kdy se mi jednou za pět let zdá sen, pokračováním, či opakováním toho dřívějšího už snad od tří let. Lidský mozek je prostě jedna velká záhada
Díky za komentář!
Tree řekl
jojo, o snech bych taky mohla vyprávět..sny na pokračování sou mi záhadou(mám je do teď) stejně jako noční můry z dětství(mmch nedávno sem přišla ohledně nich na něco zajímavýho-díky tomu sem zase o něco menší skeptik)ale věřim že se za nějakých možná sto let všechno vědecky vysvětlí:). Dětský sny ty strašný horory a fobický sny si pamatuju skoro všechny-možná že kdybych na ně zapomněla, neměla bych takový strachy a úzkosti co mám.
kdysi sem četla knížku od grofa “holotropní vědomí”(nečetlas taky?)kde se píše o perinatálních matricích – fázích porodu kde se u člověka můžou vyvinout i předpoklady k fóbiím – zajímavý, je to na dlouho.. u mě se stoupajícím věkem akrofobie slábne ale pořád když si stoupnu pod náš mariánskej most tak musim koukat do chodníku protože bych se asi složila kdybych se koukla na tu šílenou konstrukci. do lesa mezi vysoký stromy taky nemůžu sama.když sem byla malá měla sem děs i z mlhy okolo mě. mám děs z ani ne tak z vejšek jako z gigantickejch prostorů nebo věcí kolem mě.
obdivuju Tě že tomu dokážeš čelit.
Tree řekl
jo a nemáš zač takovejch lidí moc neni:)
kacatko řekl
Ono se údajně dá těch různých fobií a obsedantně-kompulzivných poruch zbavit hypnózou, ale s tím nemám nějaké zkušenosti, tak nemůžu říct.
Co se týče knížky, tak jsem nečetla, ale určitě si ji seženu. Kdysi jsem četla článek o holotropním dýchání jednoho psychiatra (nevím přesně jakého, Koukolík?) a docela mě to zajímalo. S těmi porody jsem to ale slyšela. Vůbec spousta poruch, vad, fóbií, myšlenek (sebevražedné sklony, deprese) souvisí s průběhem porodu. Hrozné, jak něco takového, co člověk neovlivní, mu může úplně konstrovat život.
Jestli Ti s věkem akrofobie slábne, pak je to dobře, možná se to může zlepšit i “častostí” se vyskytovat s takovém prostředí. Ještě tak párkrát se projít po mostě a bude to pořád a pořád lepší
U mě je to zas naopak – čím jsem starší, tím je to silnější. Jsou dny, kdy mám panickou hrůzu vyjít i ven, no je to zvláštní. Strach z gigantických prostorů znám, říká se tomu myslím agorafobie, znám snad jen dva lidi, co tohle mají, je jich málo 
Nejhorší to je ve velkých obchodech, uááá, na sebevraždu tam být dýl jak hodinu 
Měj se krásně
Tree řekl
Ahoj, jestli máš zájem o tu knížku,tak je to psychiatr stanislav grof “holotropní vědomí”. on právě vymyslel holotropní dýchání jako náhradu za zakázané LSD, když se používalo k “návratu” do porodních fází. a tím že si to pacienti znovu prožili, se zbavili těch psychických problémů co měli(četla sem ale že to může bejt i naopak). určitě to stojí za přečtení.
Já agorafobii nemám, zkoumala sem to kdysi protože sem nevěděla co to je, nevadí mi ulice ani obchoďáky, ikdyž ten prostor je obrovskej. cejtim strach třeba když sem na pláni a nade mnou sou obrovský mraky nebo v lese když se nade mnou kývou vysoký stromy a mocně to tam šumí, na mostě, nebo u nás v ústí máme obrovskej lom a dá se okolo chodit, a v noci je osvícenej. pohled do tý ohromný díry když do obličeje svítí velikej reflektor je strašnej, mám co dělat abych nespanikařila. a nějaký rozhledny který maj plechový schody a je pod ně vidět to neexistuje:). taky sem kdysi myslela že to je agorafobie ale neni, její popis na mě nesedí. myslim že akrofobie a batofobie je mi nejblíž, ačkoli právě ten strach z výšek u mě přestává nejvíc. chci zjistit odkud ten strach vychází,myslim že pomocí holotropního dýchání bych možná mohla(ale sama to zkoušet asi nebudu:D).protože si myslim že když tomu přijdu na kloub tak se toho zbavim. agorafobie je ale mnohem horší no, uplně to komplikuje život, to jo:(
taky se měj, sem ráda že sem Tě poznala:)
Ten hlupak co nevi kdo je řekl
Katko, promin tu bombardaci všim možným, ale jednu chvili sem mel dost blbý, pocity/viděni, ja nefim co to bylo a mám o tebe dost strach.
Druha věc je že mi chybíš, jako kamarádka, jako světýlko ktere mi chvili svitilo na cestu a pak aspon občas problesklo, prosim Buďme snad o5 přateli
Ma ruka tu bude pořád, stači ji vzít a pozvat me na pomoc v tvých cestách všim a všudy.
promin ani ž nevim co všecko
kacatko řekl
Dalibore, vidím tvé stopy, ať už tady na blogu, na mých videích na youtube a v neposlední řadě v sms. A to kdoví kolik svého času ještě věnuješ myšlenkám směřovaným mé maličkosti, snům a neustálým hledáním. Nad tvou neústupností a vytrvalostí mi někdy rozum stojí. Lidé však přicházejí a odcházejí, smiř se s tím. Na tvé útoky na mě nereaguji, ani reagovat nebudu a nechci. Nejen, že jsi překročil hranice, které neměly být prekročeny, ale jsi člověk, kterého prostě nemohu vystát. Občas jsem viděla, co v tobě je. Hluboké prožívání, moudrost, ale také neústupná nadřazenost, arogantnost… Nedokážeš se sebou vypořádat a přenáší se to i na druhé. Promiň, ale nesnesu být ve tvé přítomnosti. Život jde dál, smiř se s tím a uzavři minulost. Potkáš ještě mnoho lidí, kteří ti ovlivní život a budou s tebou. Já to však nejsem a nechci být.
Kath.
Dalbor řekl
Promin, ja delši dobu sem to tet neřešil, jenom nejak to na me spadlo, zase a o5. Jako ani bych to neřešil ale mel sem fakt blbe no neco… Ja spiš sem jenom chtel vedet že to byla jenom nekde bublina v možnostech a ne uzavřena volba. Nechtel sem nejak utočit, nebo tak. Ani te nechci tahat nejak do meho života nebo se nejak cpat do tveho, jenom, možna kousek “kamaradství”. Promin. A moc dekuji za tenhle textik. Myslim že nejakou dobu o me zase neuslyšiš, chapu že me moc nemusiš, ale tam nekde v rohu pořad doufam že spolu najdem řeč. nic víc. ahoy.
GoM
kODY řekl
Zajímavé čtení, ale každý správný blogger by měl uvést i nějaký kontakt.
Když se člověk chce zeptat na rok starý článek tak má pech
kacatko řekl
Stop po internetu mám dost a kdo vážně chce, nemá problém kontakt najít. A ptát se klidně může dotyčný v komentářích, zobrazují se hned na úvodní stránce
ondra řekl
ahoj koťátko
pěkný web, zajímavé články, můžu tě pozvat na kafe?
Mravnostní policie řekl
Milý Onďásku, pomoc pro svůj velký problém nalezneš prostřednictvím seznam.cz. Stačí, když do políčka pro vyhledávání zadáš: “zoufalec hledá seznámení”. Pokud je tvá potřeba moc akutní (pro tebe a tobě podobné – akutní = potřebuješ to opravdu hodně a co nejrychleji), připiš k tomu “spěchá”.
Jinak bych ti ještě před pokusem s někým se doopravdy seznámit doporučil navštívit nějaké kurzy slušného chování, přinejmenším lekci “Jak se chovat k neznámé dívce nebo ženě”. Kdyžtak si alespoň zajdi do Levných knih, snad se ti tam podaří sehnat na dvd seriál pana Špačka s názvem Etiketa. Věř mi, vážně ti to pomůže a moc moc prospěje.
Snad už jen jedna rada na závěr. Pokud bys náhodou dostal nepřekonatelnou chuť vyblinkat tu nějakou reakci, doporučil bych ti přečíst si před tím klasiku světové literatury Ezopovu bajku o lišce a hroznech. Možná tě to pak přejde. Ale kdoví…
Pupava řekl
Ale niekto neznesie pravdu?